Římská literatura

  • Co je to literatura a co je to římská literatura (vzdělání a literatura; literární publikum; „literárnost“ římské literatury; žánry). Řecká kultura jako vzor a inspirace. Filozofie a rétorika. Kultura, kulturnost, čtenáři a knihy. Latinitas, rusticitas, urbanitas.
  • Počátky římské literatury (předliterární slovesné útvary, jejich účast a podíl na vývojovém procesu; leges, fasti, annales, commentarii; pojetí carmen; saturnský verš)
  • Ciceronské období. Kulturní rozkvět. Postavení literárního tvůrce a vzdělance – otium/negotium. Rozvoj básnických i prozaických žánrů. Epika – didaktický epos, Lucretius. Preneoterikové a neoterikové. Cicero, Caesar, Nepos, Sallustius; Varro.
  • Augustovo období. Charakteristika období a jeho fází; ideologie a literatura; přední osobnosti literatury; vztah k řeckým vzorům – napodobování či inspirace; pestrost žánrů.
  • Literatura raného principátu. Nový sloh jako reakce na změnu poměrů a hledání nového výrazu. Řečnictví – praxe a teorie (Seneca St., Quintilianus, deklamace). Divadlo. Bajka. Román.
  • Proměna společnosti a proměna literatury v období pozdního císařství. Osudy pohanské a křesťanské literatury. Hlavní žánry. Literární činnost církevních otců (Tertullianus, Ambrosius, Augustinus, Hieronymus).
  • Řečnictví a dějepisectví archaického období; vztah k řecké kultuře; Cato Starší, literární dílo, Catonovy snahy o prosazení domácí kultury a „filhelénství“.
  • Filozofie v Římě a v římské literatuře, využití a inovace žánrových forem: Lucretius, Cicero, Seneca, Apuleius, Augustinus, Boëthius.
  • Divadlo v archaickém období – římská scéna a její divák; dramatické formy; od Plauta k Terentiovi; C. Statius; tragédie a její náměty; Livius Andronicus, Q. Ennius, Cn. Naevius, M. Pacuvius, L. Accius).
  • Satira – počátky satirického projevu u Ennia; Lucilius – možnosti satirického zobrazení, tematické okruhy jeho satir. Satira jako prostor pro osobní vyjádření.
  • Zakladatelské osobnosti římské epiky (Livius Andronicus a jeho Odusia, Gnaeus Naevius, Q. Ennius; mýtus, legenda, historie; kulturní vzory; proměna Říma, římské morální hodnoty; postavení básníka; saturnský verš a časoměrný hexametr).
  • M. Tullius Cicero – hledání morálních a ideologických principů politického programu pro záchranu republiky; soudní a politické řeči; rétorické spisy (diskuse o stylu); filozofický eklektismus; humanitas a vir bonus jako modely jednání, jejich význam pro rozvoj kultury; Ciceronova korespondence.
  • Konfrontace s vlastní tradicí a úcta k minulosti. M. Terentius Varro Reatinus – hlavní oblasti jeho bádání; Menippské satiry – kritika upadající morálky a počátek nového typy satirické literatury; prozimetrum; konfrontace s řeckou kulturou.
  • Historiografie na konci republiky: Cornelius Nepos; commentarii, historická monografie – C. Iulius Caesar, C. Sallustius Crispus; Caesarovy Zápisky – způsob a styl podání událostí; Corpus Caesarianum; Sallustiovo Bellum Catilinae a Bellum Iugurthinum.
  • Římská lyrika – neoterikové a předchůdci; revolta, nonkonformismus, neoterická „revoluce“, otium/negotium v pojetí nových básníků; „právo“ být básníkem; nové básnické formy, nugae a carmina docta; C. Valerius Catullus, Catullův lyrický hrdina.
  • Lucretius a Epikúros; racionalita a estetické působení; Lucretiovo básnické „zkoumání“ přírody, vztah k náboženství; autor a čtenář; jazyk a styl díla.
  • P. Vergilius Maro – básnické počátky a vztah k neoterické poezii; Theokritova idyla a Bucolica; Vergiliova pastýřská idyla jako průnik reálného a imaginárního světa; Georgica – naučný epos v římské literární tradici, ideologický základ a rámec Georgik; Aeneida jako „národní“ epos; Vergilius-klasik a další osudy jeho díla. Appendix Vergiliana.
  • Q. Horatius Flaccus – polemické Epódy, kritizující a hledající Satiry; klasická, Carmina a filozofující sbírka Listů. Horatiova poetika a topika (primus ego, aurea mediocritas, carpe diem atd.); občanská poezie, Horatius, Maecenas, Augustus; Ad Pisones – Horatius teoretik a kritik
  • Poezie elegických básníků; subjektivní milostná elegie, její svět a hodnoty; Cornelius Gallus; Albius Tibullus; Corpus Tibullianum; Sextus Propertius – milostná elegie), občanská poezie – aitia IV. knihy.
  • Publius Ovidius Naso – šíře tvorby a novátorství; Ovidiova raná tvorba: Heroides – setkání elegie s mýtem; vrcholné období: Metamorphoseon libri XV – carmen perpetuum; Fasti jako báseň a jako dokument; poslední období – vyhnanství: Tristia a Epistulae ex Ponto.
  • Historiografie: Titus Livius – Ab Urbe condita, poznání minulosti jako pochopení hodnot přítomnosti; Liviova historiografická metoda a styl; další vývoj historiografie: Pompeius Trogus, Velleius Paterculus, Valerius Maximus.
  • Římský román. Petronius, Satyricon – stav dochování, datování; řecký román, fabula milesia, a menippská satira; jazyk románu. Apuleius – řečník, filozof, prozaik. Metamorfózy – Asinus aureus – žánrové a obsahové zdroje. Význam hrdinovy curiositas. Pohádka o Amorovi a Psýché jako interpretační východisko.
  • L. Annaeus Seneca – filozof, politik, literát, dramatik. Otázky stoické etiky ve filozofických pojednáních a útěšných spisech. De clementia – svědomí a moc. Epistulae ad Lucilium – filozofie pro všední den. De beneficiis – vztahy mezi lidmi. Soubor tragédií. Praetexta Octavia. Menippská satira – Apocolocynthosis.
  • Římské básnictví tzv. stříbrného období: Lucanus a nový styl; Pharsalia – epos nebo dějiny? Lucanus a Vergilius. Flaviovská epika – Statius, Thebais a Achilleis; Silius Italicus, Punica – vlastenecký epos. Valerius Flaccus, Argonautica. Valeriova koncepce dějin a Vespasianova ideologie. Lyrika stříbrného období: Statius – Silvae (typy příležitostné a popisné poezie). Martialis – klasik satirického epigramu.
  • Prozaikové raného císařství. Plinius, Epistulae. Literární a úřední dopisy. Soubor listů jako kulturní zrcadlo doby. Tacitovo dílo – jeden z vrcholů římské historiografie. Suetonius a římská biografie: vzory, předchůdci. Nové pojetí literární biografie.
  • Filologie pozdní antiky: gramatikové – Nonius Marcellus; komentátoři významných autorů: Aelius Donatus, Servius. Macrobius, Saturnalia – obrana nebo poselství zanikající pohanské kultury?. Martianus Capella, De nuptiis Mercurii et Philologiae / Philologia – kulturní a historický význam.
  • Básnické žánry pozdní antiky. Tradice a inovace forem i obsahů: Ausonius – učitel a básník, Mosella, Bissula. Claudius Claudianus a Rutilius Namatianus – poslední básníci římského pohanského světa. Biblický epos, Prudentius – hymny; didaktická báseň Psychomachia.
  • Učenci a myslitelé konce antiky: Boëthius, De consolatione philosophiae; Cassiodorus, Institutiones; Isidorus ze Sevilly – Cassiodorův pokračovatel. Origines sive Etymologiae. Kulturní a historický význam těchto děl.