Státní závěrečná zkouška

Podmínky připuštění k SSZK

Viz Studijní předpisy a řády a příslušná opatření děkana.

Obhajoba diplomové práce

Zadávání a odevzdávání bakalářských a diplomových prací se řídí těmito dokumenty:

Pravidla pro organizaci studia v bakalářských a magisterských programech FF UK (čl. 20-22)
Studijní a zkušební řád UK

Od 1. 10. 2017 se práce odevzdávají pouze elektronicky, vázané výtisky dle předchozích parametrů nejsou potřeba. Na Filozofické fakultě nicméně platí, že každý student na katedru odevzdá dva tzv. pomocné výtisky závěrečné práce: jde o vytištěný text práce odevzdané v SIS, nemusí však mít pevnou vazbu (postačí kroužková), může být tištěn oboustranně atp. (viz též zde)

Termín odevzdávání práce je nejpozději jeden měsíc před začátkem období, kdy se dle harmonogramu ak. roku konají SZK.

Student může absolvovat obhajobu v jiném zkouškovém období než zbývající části SZK.

Tématické okruhy SSZK

    1. Řecký jazyk (písemná a ústní část)
      – Písemná část: překlad obtížného neznámého textu do češtiny (s pomocí slovníku) a zodpovězení otázek z normativní mluvnice a stylistiky vztahujících se většinou k textu; problematika konkurenčních syntaktických konstrukcí.
      – Ústní část: překlad a interpretace úseků předepsané četby (Thuc. Hist. II; Plat. Phaedr.; Hom., Il. XVI) a otázky k diachronní a synchronní lingvistice řečtiny a k řeckým dialektům, viz níže.
    2. Řecká antická literatura a náboženství
      – Ke zkoušce je vyžadována znalost řecké literatury v překladech (podle seznamu četby v rubrice studium – všechny četby spadající pod navazující magisterské studium), jakož i prostudování povinné studijní literatury (viz seznamy uvedené níže).
    3. Řecké dějiny a reálie

Řecký jazyk – verze pro obor Řecká antická filologie (od r. 2015/2016)

Synchronní lingvistika

  • Nepřímá řeč v řečtině
  • Partikule v řečtině a v živých jazycích (co jsou to partikule, partikule v češtině, typy partikulí v řečtině, kolokace a kombinace, funkce partikulí, dělení partikulí v řečtině)
  • Konektivní partikule v řečtině: tradiční a diskursně funkční přístupy (partikule δέ)

Literatura:

  • Bakker, E. J., „Boundaries, Topics, and the Structure of Discourse. An Investigation of the Ancient Greek Particle dé“. Studies in Language 1993, 17-2, 275-311.
  • Machová, S. – Švehlová, M., Sémantika a pragmatická lingvistika. Praha 2001.
  • Muchnová, D., Syntax klasické řečtiny. Praha 2004.
  • Rijksbaron, A.(ed.), New approaches to greek particles. Amsterdam 1997.
  • Schwyzer, E. – Debrunner, A., Griechische Grammatik II. Syntax und syntaktische Stylistik. München 1950.

Diachronní lingvistika

  • Řečtina jako indoevropský jazyk (objevení ie. jazykové rodiny, datováni a lokalizace ie. prajazyka, klasifikace ie. jazyků, otázka balkánského ie. areálu, ie. jazyky v sousedství Řeků).
  • Egejská písma a vznik alfabety.
  • Předřecké jazyky Řecka, vznik řečtiny a obecně řecké inovace.
  • Laryngální teorie a ablaut.
  • Vývoj vokalického systému řečtiny.
  • Vývoj konsonantického systému řečtiny.

Literatura:

  • Beekes, R. S. P., Comparative Indo-European Linguistics. Amsterdam – Philadelphia 1995(1), 2011(2).
  • Colvin, S., A Brief History of Ancient Greek. Malden – Oxford – Chichester 2014.
  • Erhart, A., Indoevropské jazyky. Praha 1982.
  • Pultrová, L., „Laryngální teorie a vývoj laryngál v latině a řečtině“, Auriga 49, 2007, 19-34.
  • Rix, H., Historische Grammatik des Griechischen. Darmstadt 1976(1), 1992(2).

(Cf. také literaturu k řeckým dialektům.)

Řecké dialekty

  • Klasifikace řeckých dialektů (antická klasifikace a novodobé třídění, izoglosy, charakteristika východořeckých a západořeckých dialektů).
  • Mykénština (vznik nářečních diferenciací, vztah mykénštiny k dialektům 1. tisíciletí, jazyková charakteristika mykénštiny, lineární písmo B).
  • Arkado-kyperské dialekty (vznik, vývoj a rozšíření arkado-kyperské nářeční skupiny, jazyková charakterstika arkadštiny a kyperštiny, prameny, klasické kyperské písmo).
  • Epický jazyk: Homér a pohomérská epika (vznik a charakteristika homérského jazyka včetně syntaxe, míšení časových rovin, míšení nářečních prvků, Hésiodos, filozofická poezie, alexandrijská epika, žánrové jazyky).
  • Literární dialekty: charakteristika a vývoj jazyka iónské prózy na pozadí neliterární iónštiny.
  • Literární dialekty: charakteristika a vývoj jazyka lesbické lyriky na pozadí aiolských dialektů.
  • Literární dialekty: charakteristika a vývoj jazyka literární dórštiny na pozadí dórských dialektů.

Literatura:

  • Bartoněk, A., Dialekty klasické řečtiny. Brno 2009 (kap. XV).
  • Bartoněk, A., Písmo a jazyk mykénské řečtiny (1400-1200 př. Kr.). Brno 2007.
  • Colvin, S., A historical Greek reader: Mycenaean to the Koiné. Oxford: Oxford University Press 2007.
  • Miller, G., Ancient Greek Dialects and Early Authors. Introduction to the Dialect Mixture in Homer, with Notes on Lyric and Herodotus. Boston – Berlin 2014.
  • Palmer, L. R., The Greek Language. Boston – London 1980, 1996(2).
  • Schmitt, R., Einführung in die griechischen Dialekte. Darmstadt 1977.

Řecký jazyk – verze pro obor Starořečtina (do r. 2014/2015)

Synchronní lingvistika

  • Nepřímá řeč v řečtině
  • Partikule v řečtině a v živých jazycích (co jsou to partikule, partikule v češtině, typy partikulí v řečtině, kolokace a kombinace, funkce partikulí, dělení partikulí v řečtině)
  • Konektivní partikule v řečtině: tradiční a diskursně funkční přístupy (partikule δέ)
  • Slovesný vid v řečtině a v češtině

Literatura:

  • Bakker, E. J., „Boundaries, Topics, and the Structure of Discourse. An Investigation of the Ancient Greek Particle dé“. Studies in Language 1993, 17-2, 275-311.
  • Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (ed.), Český encyklopedický slovník. Praha 2002.
  • Humbert, J., Syntaxe grecque. Paris 1972.
  • Kühner, R. – Gerth, B., Ausführliche Grammatik der griechischen Sprache II. Satzlehre 1-2, Hannover 1898-1904 (Darmstadt 1965).
  • Machová, S. – Švehlová, M., Sémantika a pragmatická lingvistika. Praha 2001.
  • Muchnová, D., Syntax klasické řečtiny. Praha 2004.
  • Rijksbaron, A.(ed.), New approaches to greek particles. Amsterdam 1997.
  • Schwyzer, E. – Debrunner, A., Griechische Grammatik II. Syntax und syntaktische Stylistik. München 1950.

Diachronní lingvistika

  • Řečtina jako ie. jazyk (objevení ie. jazykové rodiny, teorie jazykové rodiny, datováni a lokalizace ie. prajazyka, dělení ie. jazyků na satemové a kentumové, vlnová teorie, otázka balkánského ie. areálu, ie. jazyky v sousedství Řeků a problematika makedonštiny).
  • Egejská písma a vznik alfabety (krétské písmo hieroglyfické, krétské lineární písmo A, lineární písmo B, kypersko-mínojské písmo, klasické kyperské písmo, vznik alfabety a její varianty, nejstarší alfabetické řecké nápisy, eteokrétské nápisy).
  • Předřecké jazyky Řecka, vznik řečtiny a obecně řecké inovace (prameny a jazykové zažazení předřeckých jazyků heladské oblasti, osídlení Řecka Řeky, charakteristika předmykénské řečtiny ve srovnání s ie. vývojovým stadiem a ve srovnání s klasickou řečtinou, obecně řecké inovace, mykénština jako chronologické kritérium).
  • Laryngální teorie a ablaut (definice ablautu, schéma praie. ablautu, jeho možný původ, ablaut v klasické řečtině, laryngální teorie, modifikace mladogramatického modelu ie. prajazyka jejím vlivem).
  • Vokalický systém řečtiny (přehled krátkých a dlouhých vokálů včetně diftongů a jejich vývoj od mykénštiny až po koiné, resp. novořeckou fonetiku, srovnání s prařeckým, resp. s indoevropským stavem).
  • Změny ve vokalickém systému (vokalické kontrakce, modifikace vokálu, zejm. náhradní dloužení a analogické procesy).
  • Konsonantický systém řečtiny (srovnání indoevropského stavu se stavem v mykénštině a dalších vývojových stadiích řečtiny, vývoj ploziv: problém tří řad – labioveláry – řecké palatalizace, vývoj nazál a likvid ve funkci jádra slabiky a mimo ní, vývoj aproximant a frikativ, problematika fonetické podstaty laryngál).

Literatura:

  • Bartoněk, A., Dialekty klasické řečtiny. Brno 2009.
  • Beekes, R. S. P., Comparative Indo-European Linguistics. Amsterdam – Philadelphia 1995(1), 2011(2).
  • Christidis, A.-F. (ed.), A History of Ancient Greek. From the Beginnings to Late Antiquity. Cambridge 2007.
  • Erhart, A., Indoevropské jazyky. Praha 1982.
  • Horáček, F., „Problematika vzniku řecké alfabéty I: Povaha vynálezu a datace“. Listy filologické 133, 2010, 239-293.
  • Pultrová, L., „Laryngální teorie a vývoj laryngál v latině a řečtině“, Auriga 49, 2007, 19-34.
  • Rix, H., Historische Grammatik des Griechischen. Darmstadt 1976(1), 1992(2).

Literární dialekty

  • Řečtina jako spisovný jazyk (horizontální a vertikální členění jazyka, literární jazyky, tradice literárních jazyků, úloha alexandrijských gramatiků, literární jazyky a epichorické dialekty).
  • Epický jazyk: Homér a pohomérská epika (vznik a charakteristika homérského jazyka včetně syntaxe, míšení časových rovin, míšení nářečních prvků, Hésiodos, filozofická poezie, alexandrijská epika).
  • Literární dialekty (žánrové jazyky, charakteristika a vývoj jazyka iónské a attické prózy, jazyka attické tragédie a komedie, jazyka lesbické lyriky, koiné).

Literatura:

  • Bartoněk, A., Dialekty klasické řečtiny. Brno 2009 (kap. XV).
  • Horrocks, G., Greek. A History of the Language and its Speakers. London – New York 1997 (Section I).
  • Meillet, A., Aperçu d’une histoire de la langue grecque. Paris 1930(3), 1975.
  • Moleas, W., The Development of the Greek Language. Bristol 1991(2) (kap. 1 a 2).
  • Palmer, L. R., The Greek Language. Boston – London 1980, 1996(2)

Neliterární dialekty

  • Klasifikace řeckých dialektů (antická klasifikace a novodobé třídění, izoglosy, charakteristika východořeckých a západořeckých dialektů).
  • Mykénština (vznik nářečních diferenciací, vztah mykénštiny k dialektům 1. tisíciletí, jazyková charakteristika mykénštiny, lineární písmo B).
  • Iónsko-attické dialekty (vznik, vývoj a rozšíření iónsko-attické nářeční skupiny, její jazyková charakteristika a specifika attičtiny a iónštiny, epigrafické a literární prameny).
  • Arkado-kyperské dialekty (vznik, vývoj a rozšíření arkado-kyperské nářeční skupiny, jazyková charakterstika arkadštiny a kyperštiny, prameny, klasické kyperské písmo).
  • Aiolské dialekty (vznik, vývoj a rozšíření aiolské nářeční skupiny, jazyková charakteristika celé skupiny a specifika jednotlivých dialektů, epigrafické a literární prameny).
  • Dórské a severozápadní dialekty (klasifikace dórských a severozápadních dialektů, souhrnná jazyková charakteristika, epigrafické a literární prameny).

Literatura:

  • Bartoněk, A., Dialekty klasické řečtiny. Brno 2009.
  • Bartoněk, A., Písmo a jazyk mykénské řečtiny (1400-1200 př. Kr.). Brno 2007.
  • Schmitt, R., Einführung in die griechischen Dialekte. Darmstadt 1977.

Řecká antická literatura a náboženství

I. skupina (žánrové okruhy)

Otázky jsou koncipovány jako syntetizující, nezaměřené primárně na faktografii (byť závažné neznalosti v tomto směru mohou vést k negativnímu hodnocení zkoušky). Student má prokázat hluboký vhled do řeckého literárního a kulturního života, v němž jsou literatura, mytologie i náboženský život úzce provázány, a má být s to sledovat jeho podstatné proměny v průběhu staletí stejně jako vliv na pozdější tradici.

  • Proměny řeckého eposu (homérské eposy – Hésiodovy eposy – helénistický epos – Nonnova Dionýsiaka; vznik žánru, orální tradice a literární fixování; epický kyklos; Hésiodův inovativní přístup; rozdíl mezi poetikou Homérovou a Hésiodovou; proměna žánru za helénismu; řecká inspirace v římské epice).
  • Proměny řecké historiografie (vznik historiografie v Iónii spolu se zrodem filosofie a geografie, vztah mýtu a iónské historié; Hérodotovy a Thúkydidovy Dějiny – srovnání odlišné strategie autorů; pragmatické a „tragické“ dějepisectví; Eusebiovy Církevní dějiny; různé subžánry dějepisectví: historická biografie; kroniky ad.; vazby mezi historiografií – rétorikou – románem).
  • Vznik a vývoj řecké lyriky (hymnická tradice; vstup individua do literatury; řecká elegická a jambická tradice, monodická a sborová lyrika; vznik nových lyrických forem za helénismu; působení na literaturu římskou; bukolika).
  • Divadelní žánry (původ tragédie a komedie; „divadlo-obřad“ a „divadlo-zábava“; satyrské drama; proměny mýtických syžetů v tragédii; politický charakter staré komedie, proměny střední a nové komedie, vliv na římskou literaturu).
  • Řečnictví a rétorika jako praktická i teoretická disciplína (vliv na tragédii, historiografii, filosofii, román a další žánry; spor o povahu řečnictví: sofistika – Platón – Aristotelés; kánon attických řečníků; řečnické školy a jejich role v antickém světě).
  • Podoby řeckého filosofického a vědeckého diskurzu (žánry řecké filosofické tradice; veršová i prozaická forma u presokratiků; forma platónského dialogu a její dramatický charakter; aristotelské pojednání; vědecké pojednání a alexandrijská tradice; lékařské, matematické, gramatické aj. spisy; naučné spisy).
  • Vznik románové formy ve vztahu k dalším žánrům dosavadní řecké literatury; utopická a cestopisná díla; komparace řeckého dobrodružného (erotického) románu s římským románem satirickým; autoři druhé sofistiky.
  • Žánry novozákonního kánonu (evangelium; Skutky apoštolů; epistolografie; apokalyptika: návaznost na dosavadní tradici, zasazení do dobových duchovních proudů).
  • Střet pohanství a křesťanství v pozdní antice (křesťanská apologetika; exegetická literatura; gnóze pohanská i křesťanská; Plótínos – Klémens Alexandrijský – Órigenés – Proklos; řečtí církevní Otcové).

II. skupina (velké postavy řecké literatury a kultury)

Podobně jako u první tematické skupiny je i zde úkolem studenta představit jednotlivé určující figury řecké literatury a kultury nikoli v podrobném faktografickém přehledu, nýbrž postihnout význam a přínos jednotlivých autorů i jejich děl, charakterizovat jejich místo v dosavadní tradici i jejich další působení.)

  • Homér
  • Hésiodos
  • Aischylos – Sofoklés – Euripidés.
  • Aristofanés – Menandros
  • Hérodotos a Thúkydidés
  • Platón a platónská tradice (zejména novoplatonismus)
  • Aristotelés a tradice helénistických filosofických škol

Povinná literatura:

  • Canfora, Dějiny řecké literatury, Praha 2001.
  • Dobiáš, Dějepisectví starověké, Praha 1948 (kapitoly vztahující se k řecké historiografii).
  • Stehlíková, Řecké divadlo klasické doby, Praha 1991.
  • Kraus, Rétorika v evropské kultuře, Praha 1998 (kapitoly vztahující se k řeckému řečnictví).
  • Ricken, Antická filosofie, Olomouc 2002.
  • Hussey, Presokratici, Praha 1997.
  • Dodds, Pohané a křesťané ve věku úzkosti, Praha 1997.
  • Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha 1993.

Doporučená literatura:

  • The Cambridge History of Classical Literature. I. Greek Literature, Cambridge 1982.
  • Stehlíková, Antické divadlo, Praha 2005.
  • Burkert, Řecké náboženství archaické a klasické doby, Praha 2012.
  • Dostálová – Hošek, Antická mystéria, Praha 1977.
  • Graeser, Řecká filosofie klasického období, Praha 2000.
  • von Ivánka, Plato christianus, Praha 2003.
  • Festugière, Epikúros a jeho bohové, Praha 1996.
  • Long, Hellénistická filosofie, Praha 2003.
  • Pokorný, Řecké dědictví v Orientu, Praha 1993.
  • Rudolph, Gnóze: podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky, Praha 2010.
  • Drobner, Patrologie: úvod do studia starokřesťanské literatury, Praha 2011.
  • Price, Religions of the Ancient Greeks, Cambridge: Cambridge University Press, 1999.
  • Conte, Dějiny římské literatury, Praha 2008.

Řecké dějiny

  • Mínojská Kréta a mykénské Řecko – civilizace doby bronzové v egejské oblasti (chronologie doby bronzové, charakter společnosti na základě archeologických a písemných pramenů, vztahy k sousedním oblastem).
  • Temná staletí řeckých dějin a počátek archaické doby – tzv. homérská společnost (homérské eposy jako pramen historického poznání, rozmístění řeckých dialektů, hmotná kultura, Hésiodos).
  • Vznik a vývoj řeckých poleis v archaické době (předpoklady vzniku, vnitřní vývoj od vlády aristokracie k politické participaci neurozených občanů, raná řecká tyrannis).
  • Velká řecká kolonizace (příčiny, hlavní směry a ohniska, chronologie, vztah k místnímu obyvatelstvu, organizace kolonizační akce, úloha Delf).
  • Vnitřní vývoj Athén v archaické a klasické době (aristokratické Athény, Solón, Peisistratovci, Kleisthenés, athénská demokracie – její vznik, instituce a principy).
  • Sparta v archaické a klasické době (jednotlivé skupiny spartského obyvatelstva, politické instituce, zahraniční politika).
  • Mateřské Řecko v klasickém období (řecko-perské války, athénský námořní spolek a peloponnéský spolek v 5. století, peloponnéská válka, hegemonie 4. století, vzestup Makedonie za Filipa II.).
  • Ostatní části řeckého světa v klasickém období (řecké státy na Sicílii a v jižní Itálii, zvl. Syrákúsy, bosporské království).
  • Alexandr Makedonský a vznik helénistického světa (příčiny a průběh tažení proti Persii, důsledky porážky perské říše, helénizace, boj o Alexandrovo dědictví a vznik helénistických států).
  • Vnitřní poměry a vzájemné vztahy helénistických států ve 3. st. př. Kr. (charakteristika prolemaiovské, seleukovské a antigonovské říše, menší helénistické státy, postavení poleis, zahraniční politika).
  • Ovládnutí helénistických států Římem (předpoklady římského úspěchu – diplomacie a vojenské akce, využívání rozporů v helénistickém světě, přehled hlavních politických a vojenských událostí).
  • Východní část římského impéria v době principátu a dominátu (specifika vývoje východní části říše, rozdělení říše a vznik Byzance).
  • Hospodářské a sociální poměry v řeckém světě (základní výrobní odvětví – zemědělství, řemesla, obchod, sociální rozvrstvení společnosti, otroctví).
  • Antické prameny k řeckým dějinám (historiografie a další literární texty, archeologické prameny, nápisy, papyry, mince aj., příslušné pomocné disciplíny).

Povinná literatura k řeckým dějinám:

  • J. Pečírka a kol., Dějiny pravěku a starověku I–II. Praha 1989 (3. vyd.).
  • J. Burian – P. Oliva, Civilizace starověkého Středomoří. Praha 1984.
  • Antika v dokumentech I, red. J.Nováková a J.Pečírka. Praha 1959.
  • Antika v dokumentech II, red. J. Nováková a J. Pečírka. Praha 1961 (příslušné ukázky).
  • A. Bartoněk, Zlaté Mykény. Praha 1983.
  • P. Oliva, Zrození evropské civilizace. Praha 1995 a další vydání.
  • P. Oliva, Kolébka demokracie. Dějiny a kultura klasického Řecka. Praha 2000.
  • J. Bleicken, Athénská demokracie. Praha 2002.
  • P. Cartledge, Alexandr Veliký. Praha 2007.
  • P. Oliva, Svět helénismu. Praha 2001.
  • J.-P. Vernant, Řecký člověk a jeho svět. Praha 2005.

Další doporučená literatura k řeckým dějinám:

  • J. Dobiáš, Dějepisectví starověké, Praha 1948.
  • L. Canfora, Dějiny řecké literatury. Praha 2001.
  • P. Oliva, Solón. Praha 1971.
  • P. Oliva, Démosthenés. Praha 2007.
  • A. Bartoněk, Odysseové na mořích historie. Praha 1976.
  • É. Mireaux, Život v homérské době. Praha 1980.
  • J. Bouzek – I. Ondřejová, Periklovo Řecko. Praha 1989.
  • T. Holland, Perský oheň. První světová velmoc a boj o západ. Praha 2007.
  • V. Vavřínek, Alexandr Veliký, Praha 1967.
  • P. Pokorný, Řecké dědictví v Orientu. Helénismus v Egyptě a Sýrii. Praha 1993.
  • A. Świderková, Tvář helénistického světa. Praha 1983.
  • P. Oliva, Řecko mezi Makedonií a Římem. Praha 1995.
  • R. Hošek, Země bohů a lidí. Pohledy do řeckého dávnověku. Praha 1972.
  • P. Schäfer, Dějiny Židů v antice. Praha 2003.
  • W. Schuller, Einführung in die Geschichte des Altertums. Stuttgart 1994.
  • H. Bengtson, Einführung in die Alte Geschichte, München 1979.
  • The Cambridge Ancient History, 3. vyd., Cambridge 1970.
  • J. Boardman – J. Griffin – O. Murray (eds.), The Oxford History of Greece and the Hellenistic World. Oxford 1991.
  • W. Schuller, Griechische Geschichte. München 1991.
  • H.-J. Gehrke, Geschichte des Hellenismus. München 1990.
  • O. Murray, Early Greece. Glasgow 1980.
  • J.K. Davies, Democracy and Classical Greece. Glasgow 1978.
  • F.W. Walbank, The Hellenistic World. Glasgow 1981.