Bakalářská zkouška

Podmínky připuštění k bakalářské zkoušce (BZK)

Během studia musí student atestovat všechny povinné kurzy, které předepisuje studijní plán, včetně samostatné četby řeckých autorů, a získat stanovený minimální počet kreditů za přednášky a semináře povinně volitelné (viz článek 7 odst. 7 Studijního a zkušebního řádu UK).

Obhajoba bakalářské práce

Zadávání a odevzdávání bakalářských a diplomových prací se řídí těmito dokumenty:

Pravidla pro organizaci studia v bakalářských a magisterských programech FF UK (čl. 20-22)
Studijní a zkušební řád UK

Od 1. 10. 2017 se práce odevzdávají pouze elektronicky, vázané výtisky dle předchozích parametrů nejsou potřeba. Na Filozofické fakultě nicméně platí, že každý student na katedru odevzdá dva tzv. pomocné výtisky závěrečné práce: jde o vytištěný text práce odevzdané v SIS, nemusí však mít pevnou vazbu (postačí kroužková), může být tištěn oboustranně atp. (viz též zde)

Obhajoba bakalářské práce – Student předkládá písemnou bakalářskou práci v rozsahu cca 40 normostran z jednoho zvoleného oboru, v níž prokáže dobrou orientaci v odborné literatuře a schopnost aplikovat teoretické poznatky na téma dle vlastního výběru (v oblasti lingvistické, literárněvědné, historické, kulturněhistorické).

Termín odevzdávání práce je nejpozději jeden měsíc před začátkem období, kdy se dle harmonogramu ak. roku konají SZK.

Student může absolvovat obhajobu v jiném zkouškovém období než zbývající části SZK.

Tématické okruhy BZK

    1. Řecký jazyk (písemná a ústní část)
    2. Antická kultura (ústní): literatura, historie, filozofie, náboženství, mytologie a umění

Řecký jazyk

Písemná část: překlad neznámého textu do češtiny (s pomocí slovníku) a zodpovězení otázek z normativní mluvnice (morfologie a syntax), vztahujících se většinou k textu, určování a tvoření slovesných tvarů, převody vět na jiné konstrukce, do jiných časů, z aktiva do pasiva apod., okrajově také stupnice řeckých sloves.

Ústní část: Teoretické otázky z řecké morfologie a syntaxe (např. relativní věty, obsahové věty, augment, reduplikace, participium, infinitiv, funkce jednotlivých pádů, funkce modů, časů) a gramatický i věcný komentář úseku předepsané četby (Plato, Symposion, Euripides, Medea).

      • Morfologie
        • Tvoření a používání augmentu
        • Tvoření a používání reduplikace
        • Popis slovesného systému v řečtině z hlediska morfologického
        • Popis jmenné flexe z hlediska morfologického
      • Řecká attická syntax pádová
        • Sémantické funkce a interpretace genitivu
        • Sémantické funkce a interpretace dativu
        • Sémantické funkce a interpretace akuzativu
      • Řecká attická syntax slovesná
        • Významy a interpretace jednotlivých časů (ind. préz., impf., aor., perf. a fut.)
        • Významy a interpretace jednotlivých modů (ind., konj., opt. a imper.)
        • Slovesná diateze a genera verbi (aktivum, medio-pasivum, pasivum)
        • Slovesný vid v řečtině a v češtině
      • Řecká attická syntax souvětná
        • Charakteristika obsahových propozic (propozice ve formě vedlejších vět s hoti a hós, ve formě tzv. nepřímých otázek, infinitivních a participiálních konstrukcí)
        • Charakteristika infinitivních a participiálních konstrukcí (kromě obsahových propozic)
        • Charakteristika a srovnání vedlejších vět účelových, obavných a snahových
        • Charakteristika a srovnání vedlejších vět účelových a účinkových
        • Charakteristika vět příčinných a vyjadřování příčiny v řečtině
        • Charakteristika vět podmínkových a vyjadřování podmínky v řečtině
        • Vyjadřování přípustky v řečtině
        • Charakteristika vět časových
        • Charakteristika vět vztažných

Literatura:

      • Niederle, Mluvnice řeckého jazyka, Praha 1974 (nebo pozdější vydání).
      • Muchnová, Syntax klasické řečtiny, Praha 2004.
      • Rijksbaron, Syntax and Semantics of the Verb in Classical Greek, Amsterdam: Gieben, 2002.
      • Smyth, Greek Grammar, přehlédl G. M. Messing, Cambridge: Harvard University Press, 1976 (nebo jiné vydání) – vybrané pasáže.
      • Menge, Repetitorium der griechiechen Syntax, München 1961; Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1999.
      • Fürst, Cvičebnice jazyka řeckého, Praha 1939.
      • Poznámky z přednesené látky.

Antická kultura

Je vyžadována znalost řecké literatury v překladech (podle seznamu četby v rubrice studium – všechny četby spadající pod bakalářské studium) jakož i prostudování povinné literatury k řecké antické kultuře (viz seznamy uvedené níže). Otázky vycházejí z učiva probraného v povinných kurzech a objímají svým záběrem široké pole antické kultury. Jedna otázka je zaměřena na řeckou literaturu, filozofii, mytologii a náboženství, druhá na řecké dějiny. Seznam další doporučené literatury není obligatorní, slouží k podrobnějšímu uvedení do daných témat.

      • Řecká literatura, filozofie, mytologie a náboženství
        • Homér, homérská otázka (formulová teorie M. Parryho, charakter ústní tradice, poetika obou eposů); epický kyklos
        • Hésiodos a řecká lyrika (vstup individua do literatury; řecká elegická a jambická tradice; monodická a sborová lyrika)
        • Řecká tragédie (původ tragédie; „divadlo-obřad“ a jeho role v řecké polis, organizace divadelních představení; satyrské drama; mýtus a tragédie; srovnání Aischyla, Sofokla, Eurípida)
        • Řecká komedie: Epicharmos, Aristofanés a jeho nástupci (počátky komedie; „politický“ charakter staré komedie a její role v athénské obci; střední a nová komedie – Menandros)
        • Řecké dějepisectví od Hekataia po Diodóra Sicilského a Iosepha Flavia (iónská „historiā“ a iónská filozofie, vztah historie a geografie; Hérodotos, Thúkydidés; historická biografie; vztah dějepisectví, kronikářství a antikvarianismu)
        • Řečnictví a rétorika; počátky disciplíny, sofisté, Sókratés, reakce Platónova, Aristotelés; rétorika jako aktuální politická moc a literární žánr; kánon attických řečníků; Démosthenés vs. Ísokratés.
        • Filozofické školy; presokratici, sofistika, Sókratés, literární žánry řecké filosofie, specifičnost řeckého filozofického tázání; role výchovy a vzdělání
        • Platón a Aristotelés (vliv Sókratův, vzájemný vztah obou filosofů; otázka chronologie díla; Platónovy aktivity politické; Akademie vs. Lykeion; základní rysy Platónovy, resp. Aristotelovy ontologie a gnoseologie; filosofický dialog jako svébytný žánr řecké literatury)
        • Literatura doby helénistické (nová kulturní centra: Alexandrie, Pergamon; helénistická věda, vznik nových žánrů, počátky románu)
        • Hnutí druhé sofistiky, rozkvět řeckého románu dobrodružného, Plútarchos; synkretismus pozdní řecké a orientální kultury, nástup křesťanství
        • Struktura řeckého panteonu a specifika řecké mýtické tradice
        • Řečtí héróové: hérojská mytologie, charakteristika kultu
        • Rituály, svátky, mystéria; role náboženství v životě polis
        • Vznik novozákonního kánonu; gnóze pohanská i křesťanská, Plótínos a novoplatonismus, křesťanská apologetika, řečtí církevní Otcové
      • Řecké dějiny
        • Doba bronzová – zvl. mínojská a mykénská civilizace
        • Temná staletí řeckých dějin a počátek archaické doby – obraz řecké společnosti v homérských básních a u Hésioda
        • Archaické období – zvl. vznik polis a její vnitřní vývoj (krize vlády aristokracie, tyrannis), velká řecká kolonizace
        • Athény v archaické době – zvl. politické uspořádání aristokratických Athén, Solónovy reformy, Peisistratovci, Kleisthenovy reformy
        • Sparta v archaické době – zvl. politické uspořádání, skupiny obyvatelstva, zahraniční politika, výchova
        • Řecko-perské války a jejich důsledky, jejich obraz v Hérodotově díle
        • Athénská demokracie a délský námořní spolek – zvl. charakteristika demokratických institucí a principů, podmíněnost demokracie námořní mocí, kultura demokratických Athén
        • Peloponnéská válka a její důsledky, její obraz v Thúkýdidově díle
        • Vývoj řeckého světa ve 4. století př. Kr. – zvl. spartská a thébská hegemonie, 2. athénský námořní spolek, nástup Makedonie v době Filipa II.
        • Přehled vývoje řeckých států na Sicílii a v jižní Itálii od počátků po římskou nadvládu – zvl. dějiny Syrákús
        • Tažení Alexandra Velikého a jeho důsledky
        • Helénistický svět ve 3. až 1. století př. Kr. – zvl. charakteristika velkých helénistických říší, menší státní útvary (království, spolky, poleis), zahraniční politika, helénizace, kultura helénistické doby
        • Východní část římského impéria v období principátu
        • Východní část římského impéria v období dominátu

Povinná literatura k řecké literatuře, filozofii, mytologii a náboženství:

        • Tronskij, Dějiny antické literatury I (Řecká literatura), Praha 1955.
        • Kerényi, Mytologie Řeků I–II, Praha 1996-1998.
        • Eliade, Dějiny náboženského myšlení I-II, Praha 1995-6 (vybrané pasáže věnované řeckému náboženství).
        • Ricken, Antická filosofie, Olomouc 2002.
        • Hussey, Presokratici, Praha 1997.
        • Dobiáš, Dějepisectví starověké, Praha 1948 (kapitoly vztahující se k řecké historiografii).
        • Stehlíková, Řecké divadlo klasické doby, Praha 1991.
        • Kraus, Rétorika v evropské kultuře, Praha 1998 (kapitoly vztahující se k řeckému řečnictví).

Další doporučená literatura k řecké literatuře, filozofii, mytologii a náboženství:

        • Stehlíková, Antické divadlo, Praha 2005.
        • Canfora, Dějiny řecké literatury, Praha 2001.
        • Price, Religions of the Ancient Greeks, Cambridge: Cambridge University Press, 1999.
        • Burkert, Greek Religion, přel. J. Raffan, Cambridge 1985; něm. originál Griechische Religion der archaischen und klassischen Epoche, Stuttgart 1977.
        • Hošek, Náboženství antického Řecka, Praha 2004.
        • Dodds, Pohané a křesťané ve věku úzkosti, Praha 1997.
        • Dostálová – Hošek, Antická mystéria, Praha 1977.
        • Graeser, Řecká filosofie klasického období, Praha 2000.
        • Festugière, Epikúros a jeho bohové, Praha 1996.
        • Rist, Stoická filosofie, Praha 1998.
        • Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha 1993.

Povinná literatura k řeckým dějinám:

        • Pečírka a kol., Dějiny pravěku a starověku, I–II, Praha 1989.
        • Burian – Oliva, Civilizace starověkého Středomoří, Praha 1983.
        • Oliva, Zrození evropské civilizace, Praha 1995.
        • Oliva, Kolébka demokracie. Dějiny a kultura klasického Řecka, Praha 2000.
        • Cartledge, Alexandr Veliký, Praha 2007.
        • Oliva, Svět helénismu, Praha 2001.
        • Nováková – Pečírka (red.), Antika v dokumentech, I: Řecko, Praha 1959.

Další doporučená literatura k řeckým dějinám:

      • Bartoněk, Zlaté Mykény, Praha 1983.
      • Léveque, Zrození Řecka. Od králů k městským státům, Praha 1995.
      • Bouzek – Ondřejová, Periklovo Řecko, Praha 1989.
      • Oliva, Řecko mezi Makedonií a Římem, Praha 1995.
      • Pokorný, Řecké dědictví v Orientu. Helénismus v Egyptě a Sýrii, Praha 1993.
      • Schäfer, Dějiny Židů v antice, Praha 2003.
      • Hošek, Země bohů a lidí. Pohledy do řeckého dávnověku, Praha 1972.
      • Bleicken, Athénská demokracie, Praha 2002.
      • Vernant (vyd.), Řecký člověk a jeho svět, Praha 2005.