Státní závěrečná zkouška

Podmínky připuštění k SSZK

Viz Studijní předpisy a řády a příslušná opatření děkana.

Zároveň s přihláškou k SZZK do SIS odevzdá student na sekretariát ÚŘLS seznam prostudované odborné literatury a přečtených děl římských autorů.

Obhajoba diplomové práce

Zadávání a odevzdávání bakalářských a diplomových prací se řídí těmito dokumenty:

Pravidla pro organizaci studia v bakalářských a magisterských programech FF UK (čl. 20-22)
Studijní a zkušební řád UK

Od 1. 10. 2017 se práce odevzdávají pouze elektronicky, vázané výtisky dle předchozích parametrů nejsou potřeba. Na Filozofické fakultě nicméně platí, že každý student na katedru odevzdá dva tzv. pomocné výtisky závěrečné práce: jde o vytištěný text práce odevzdané v SIS, nemusí však mít pevnou vazbu (postačí kroužková), může být tištěn oboustranně atp. (viz též zde)

Termín odevzdávání práce je nejpozději jeden měsíc před začátkem období, kdy se dle harmonogramu ak. roku konají SZK.

Student může absolvovat obhajobu v jiném zkouškovém období než zbývající části SZK.

Tématické okruhy SSZK

  1. Latinský jazyk (písemná a ústní zkouška) – Znalost normativní mluvnice i stylistických prostředků se ověřuje prakticky, písemnou i ústní formou, na překladu neznámého textu (z latiny do češtiny i z češtiny do latiny) a na překladu i výkladu předepsané četby (viz); v teoretické části ústní zkoušky je ověřována znalost vývoje latinského jazyka od prehistorického období až po pozdní latinu. (Studijní literatura je uváděna v sylabech jednotlivých přednášek a seminářů.)
  2. Římská literatura – Student má prokázat dobrý přehled o vývoji a podobách římské literatury od počátků až do konce antiky a zároveň schopnost samostatně a v kontextu uvažovat o specifických rysech jednotlivých fenoménů (období, žánrů, autorů a děl). Předpokládá se také orientace v literární teorii, pomocných disciplínách (metrika, textová kritika) a recepci římské literatury, zejména v kontextu kultury druhého studovaného oboru (je-li tímto oborem Starořečtina, předpokládá se znalost literárních vztahů mezi řeckou a římskou kulturou).
    Základní rámec je dán Dějinami římské literatury G. B. Conteho, dalšími vhodnými příručkami jsou Slovník latinských autorů (ed. E. Kuťáková – A. Vidmanová) a Římská literatura J. Šubrta (specializovaná studijní literatura je uvedena v sylabech jednotlivých přednášek a seminářů).
  3. Římské dějiny a reálie – Student má prokázat spolehlivou znalost historického vývoje římské společnosti od jejích počátků až do konce starověku. Rovněž má prokázat schopnost samostatně uvažovat o specifických rysech římského dějinného vývoje, má být schopen charakterizovat jednotlivá období, pochopit historické události v jejich kontextu a posoudit politickou působnost a roli významných osobností. Základní rámec studijní přípravy je dán standardní vysokoškolskou učebnicí Dějiny pravěku a starověku, sv. II. (red. J. Pečírka); vhodnou příručkou je V. Marek, P. Oliva, P Charvát, Encyklopedie starověkých dějin. Další studijní literatura je uváděna vždy v sylabech jednotlivých přednášek a seminářů. Součástí státní zkoušky je i ověření znalostí z oblasti historických reálií, zvl. veřejných (např. státní instituce, kalendář a římské slavnosti, římské silnice).
    Konkrétní faktografické znalosti římských dějin a reálií nejsou sice vlastním obsahem SZZk, ale závažné neznalosti mohou vést k negativnímu hodnocení zkoušky.

Latinský jazyk

  • Latina v kontextu indoevropských jazyků.
  • Jazyková situace na území dnešní Itálie v 1. tisíciletí př. Kr.
  • Vývoj vokalického systému latiny (praindoevropský vokalický systém; ablaut a laryngální teorie; vokály a diftongy v archaické, klasické a pozdní latině).
  • Vývoj konsonantického systému latiny (praindoevropský konsonantický systém; změny v konsonantickém systému v archaické, klasické a pozdní latině).
  • Latinská jmenná flexe (historie flexe substantiv 1.–5. deklinace).
  • Latinská adjektiva (typy adjektiv a jejich tvoření; historie flexe adjektiv).
  • Latinská zájmena (klasifikace; charakteristika zájmenné flexe).
  • Srovnání praindoevropských a latinských slovesných kategorií.
  • Systém latinských slovesných časů.
  • Latinské neurčité slovesné tvary.
  • Šíření písma na území staré Itálie; vývoj latinské abecedy.
  • Nejstarší latinské nápisy (do r. 450).
  • Nejvýznamnější nápisné památky archaické doby (Elogia Scipionů, Senatus consultum de Bacchanalibus).
  • Charakteristika jazyka Plautových komedií.
  • Formování spisovného jazyka; charakteristika jazyka jednotlivých literárních žánrů.
  • Tzv. vulgární latina a její charakteristika.
  • Přechod k románským jazykům.

Latinská literatura

  • Co je to literatura a co je to římská literatura (vzdělání a literatura; literární publikum; „literárnost“ římské literatury; žánry). Řecká kultura jako vzor a inspirace. Filozofie a rétorika. Kultura, kulturnost, čtenáři a knihy. Latinitas, rusticitas, urbanitas.
  • Počátky římské literatury (předliterární slovesné útvary, jejich účast a podíl na vývojovém procesu; leges, fasti, annales, commentarii; pojetí carmen; saturnský verš)
  • Ciceronské období. Kulturní rozkvět. Postavení literárního tvůrce a vzdělance – otium/negotium. Rozvoj básnických i prozaických žánrů. Epika – didaktický epos, Lucretius. Preneoterikové a neoterikové. Cicero, Caesar, Nepos, Sallustius; Varro.
  • Augustovo období. Charakteristika období a jeho fází; ideologie a literatura; přední osobnosti literatury; vztah k řeckým vzorům – napodobování či inspirace; pestrost žánrů.
  • Literatura raného principátu. Nový sloh jako reakce na změnu poměrů a hledání nového výrazu. Řečnictví – praxe a teorie (Seneca St., Quintilianus, deklamace). Divadlo. Bajka. Román.
  • Proměna společnosti a proměna literatury v období pozdního císařství. Osudy pohanské a křesťanské literatury. Hlavní žánry. Literární činnost církevních otců (Tertullianus, Ambrosius, Augustinus, Hieronymus).
  • Řečnictví a dějepisectví archaického období; vztah k řecké kultuře; Cato Starší, literární dílo, Catonovy snahy o prosazení domácí kultury a „filhelénství“.
  • Filozofie v Římě a v římské literatuře, využití a inovace žánrových forem: Lucretius, Cicero, Seneca, Apuleius, Augustinus, Boëthius.
  • Divadlo v archaickém období – římská scéna a její divák; dramatické formy; od Plauta k Terentiovi; C. Statius; tragédie a její náměty; Livius Andronicus, Q. Ennius, Cn. Naevius, M. Pacuvius, L. Accius).
  • Satira – počátky satirického projevu u Ennia; Lucilius – možnosti satirického zobrazení, tematické okruhy jeho satir. Satira jako prostor pro osobní vyjádření.
  • Zakladatelské osobnosti římské epiky (Livius Andronicus a jeho Odusia, Gnaeus Naevius, Q. Ennius; mýtus, legenda, historie; kulturní vzory; proměna Říma, římské morální hodnoty; postavení básníka; saturnský verš a časoměrný hexametr).
  • M. Tullius Cicero – hledání morálních a ideologických principů politického programu pro záchranu republiky; soudní a politické řeči; rétorické spisy (diskuse o stylu); filozofický eklektismus; humanitas a vir bonus jako modely jednání, jejich význam pro rozvoj kultury; Ciceronova korespondence.
  • Konfrontace s vlastní tradicí a úcta k minulosti. M. Terentius Varro Reatinus – hlavní oblasti jeho bádání; Menippské satiry – kritika upadající morálky a počátek nového typy satirické literatury; prozimetrum; konfrontace s řeckou kulturou.
  • Historiografie na konci republiky: Cornelius Nepos; commentarii, historická monografie – C. Iulius Caesar, C. Sallustius Crispus; Caesarovy Zápisky – způsob a styl podání událostí; Corpus Caesarianum; Sallustiovo Bellum Catilinae a Bellum Iugurthinum.
  • Římská lyrika – neoterikové a předchůdci; revolta, nonkonformismus, neoterická „revoluce“, otium/negotium v pojetí nových básníků; „právo“ být básníkem; nové básnické formy, nugae a carmina docta; C. Valerius Catullus, Catullův lyrický hrdina.
  • Lucretius a Epikúros; racionalita a estetické působení; Lucretiovo básnické „zkoumání“ přírody, vztah k náboženství; autor a čtenář; jazyk a styl díla.
  • P. Vergilius Maro – básnické počátky a vztah k neoterické poezii; Theokritova idyla a Bucolica; Vergiliova pastýřská idyla jako průnik reálného a imaginárního světa; Georgica – naučný epos v římské literární tradici, ideologický základ a rámec Georgik; Aeneida jako „národní“ epos; Vergilius-klasik a další osudy jeho díla. Appendix Vergiliana.
  • Q. Horatius Flaccus – polemické Epódy, kritizující a hledající Satiry; klasická, Carmina a filozofující sbírka Listů. Horatiova poetika a topika (primus ego, aurea mediocritas, carpe diem atd.); občanská poezie, Horatius, Maecenas, Augustus; Ad Pisones – Horatius teoretik a kritik
  • Poezie elegických básníků; subjektivní milostná elegie, její svět a hodnoty; Cornelius Gallus; Albius Tibullus; Corpus Tibullianum; Sextus Propertius – milostná elegie), občanská poezie – aitia IV. knihy.
  • Publius Ovidius Naso – šíře tvorby a novátorství; Ovidiova raná tvorba: Heroides – setkání elegie s mýtem; vrcholné období: Metamorphoseon libri XV – carmen perpetuum; Fasti jako báseň a jako dokument; poslední období – vyhnanství: Tristia a Epistulae ex Ponto.
  • Historiografie: Titus Livius – Ab Urbe condita, poznání minulosti jako pochopení hodnot přítomnosti; Liviova historiografická metoda a styl; další vývoj historiografie: Pompeius Trogus, Velleius Paterculus, Valerius Maximus.
  • Římský román. Petronius, Satyricon – stav dochování, datování; řecký román, fabula milesia, a menippská satira; jazyk románu. Apuleius – řečník, filozof, prozaik. Metamorfózy – Asinus aureus – žánrové a obsahové zdroje. Význam hrdinovy curiositas. Pohádka o Amorovi a Psýché jako interpretační východisko.
  • L. Annaeus Seneca – filozof, politik, literát, dramatik. Otázky stoické etiky ve filozofických pojednáních a útěšných spisech. De clementia – svědomí a moc. Epistulae ad Lucilium – filozofie pro všední den. De beneficiis – vztahy mezi lidmi. Soubor tragédií. Praetexta Octavia. Menippská satira – Apocolocynthosis.
  • Římské básnictví tzv. stříbrného období: Lucanus a nový styl; Pharsalia – epos nebo dějiny? Lucanus a Vergilius. Flaviovská epika – Statius, Thebais a Achilleis; Silius Italicus, Punica – vlastenecký epos. Valerius Flaccus, Argonautica. Valeriova koncepce dějin a Vespasianova ideologie. Lyrika stříbrného období: Statius – Silvae (typy příležitostné a popisné poezie). Martialis – klasik satirického epigramu.
  • Prozaikové raného císařství. Plinius, Epistulae. Literární a úřední dopisy. Soubor listů jako kulturní zrcadlo doby. Tacitovo dílo – jeden z vrcholů římské historiografie. Suetonius a římská biografie: vzory, předchůdci. Nové pojetí literární biografie.
  • Filologie pozdní antiky: gramatikové – Nonius Marcellus; komentátoři významných autorů: Aelius Donatus, Servius. Macrobius, Saturnalia – obrana nebo poselství zanikající pohanské kultury?. Martianus Capella, De nuptiis Mercurii et Philologiae / Philologia – kulturní a historický význam.
  • Básnické žánry pozdní antiky. Tradice a inovace forem i obsahů: Ausonius – učitel a básník, Mosella, Bissula. Claudius Claudianus a Rutilius Namatianus – poslední básníci římského pohanského světa. Biblický epos, Prudentius – hymny; didaktická báseň Psychomachia.
  • Učenci a myslitelé konce antiky: Boëthius, De consolatione philosophiae; Cassiodorus, Institutiones; Isidorus ze Sevilly – Cassiodorův pokračovatel. Origines sive Etymologiae. Kulturní a historický význam těchto děl.

Římské dějiny a reálie

  • Raně historické osídlení Itálie, kulturní vlivy egejské oblasti.
  • Etruskové: charakter jejich kultury, města, hospodářství a konkurence s Řeky.
  • Doba královská v Římě: společnost a její struktura, vliv Etrusků.
  • Vztah patriciů a plebejů v rané římské republice: snaha plebejů o vyrovnání, konsolidace republikánských institucí, nobilita.
  • Instituce římské republiky: lidová shromáždění, senát, magistratury.
  • Expanze Říma: kontrola Itálie a války s Kartágem.
  • Společenské změny v Římě a pokusy o jejich řešení: vznik velkostatků, rozšíření otroctví, úpadek drobného rolnictva; reformy bratrů Gracchů.
  • Krize římské republiky, její aspekty: polarizace a individualizace vnitřní politiky, omezení funkčnosti institucí; změny v římské armádě; otázka spojenců a otrocká hnutí.
  • Přechod od republiky k principátu: triumviráty, Caesar.
  • Augustův principát: reformy, společenská atmosféra, ideologie a kultura; podstata císařské moci.
  • Vláda flaviovské dynastie.
  • 2. století n.l., vrcholné období římské říše: administrativa, správa provincií, stav římských měst; Pax Romana.
  • Krize 3. století n.l. a vznik dominátu.
  • Římská tetrarchie: Diocletianus a Konstantin Veliký.
  • Římský stát a křesťanství: pronásledování a apologie, podmínky existence křesťanských obcí; Theodosius I.
  • Římské soukromé reálie: obytné domy, stravování, zaměstnání, denní život.
  • Římský kalendář, státní slavnosti (Ludi); triumf.
  • Správa říše, provincie, obrana říše; římské silnice.