SZZK – Starořecký jazyk a literatura

STÁTNÍ ZÁVĚREČNÁ ZKOUŠKA
Část SZZ1 Obhajoba diplomové práce
Část SZZ2 Starořecký jazyk a literatura

Zkouška se skládá ze tří tematických okruhů:

a) Starořecký jazyk (písemná a ústní část) – v písemné části student prokáže schopnost překladu (ze starořečtiny do češtiny je překládán s pomocí slovníku obtížný souvislý text antického autora) a interpretace gramatických a textově lingvistických jevů; v ústní části pak schopnost překladu a výkladu předepsané četby v originále a dále souvislého teoretického výkladu o vybraném problému ze synchronní nebo diachronní starořecké lingvistiky. Písemná část zkoušky je hodnocena komisí.

b) Řecká antická literatura a náboženství – student prokáže hlubokou znalost řecké antické literatury v celé její žánrové šíři, a to v úzkém propojení se sférou náboženství a mytologie, jež charakterizuje řeckou kulturu jako celek; jeho znalosti jsou založeny na seznámení se s metodickou problematikou daných oblastí i na rozsáhlém studiu primární a sekundární literatury, a to jak v originále, tak i v překladu.

c) Starořecké dějiny a reálie – student prokáže solidní znalost řeckých dějin počínaje civilizacemi doby bronzové a konče helénistickým obdobím, a to z hlediska vývoje politického, sociálního, ekonomického i kulturního. Zároveň bude s to zasadit vývoj řecké antické civilizace do širšího kontextu dějin starověkého světa. Kromě toho bude schopen postihnout specifika různých druhů pramenů pro poznání řeckých dějin, zejména děl antické historiografie.

Synchronní lingvistika

  • Nepřímá řeč v řečtině
  • Partikule v řečtině a v živých jazycích (co jsou to partikule, partikule v češtině, typy partikulí v řečtině, kolokace a kombinace, funkce partikulí, dělení partikulí v řečtině)
  • Konektivní partikule v řečtině: tradiční a diskursně funkční přístupy (partikule δέ)

Literatura:

  • Bakker, E. J., „Boundaries, Topics, and the Structure of Discourse. An Investigation of the Ancient Greek Particle dé“. Studies in Language 1993, 17-2, 275-311.
  • Machová, S. – Švehlová, M., Sémantika a pragmatická lingvistika. Praha 2001.
  • Muchnová, D., Syntax klasické řečtiny. Praha 2004.
  • Rijksbaron, A.(ed.), New approaches to greek particles. Amsterdam 1997.
  • Schwyzer, E. – Debrunner, A., Griechische Grammatik II. Syntax und syntaktische Stylistik. München 1950.

Diachronní lingvistika

  • Řečtina jako indoevropský jazyk (objevení ie. jazykové rodiny, datováni a lokalizace ie. prajazyka, klasifikace ie. jazyků, otázka balkánského ie. areálu, ie. jazyky v sousedství Řeků).
  • Egejská písma a vznik alfabety.
  • Předřecké jazyky Řecka, vznik řečtiny a obecně řecké inovace.
  • Laryngální teorie a ablaut.
  • Vývoj vokalického systému řečtiny.
  • Vývoj konsonantického systému řečtiny.

Literatura:

  • Beekes, R. S. P., Comparative Indo-European Linguistics. Amsterdam – Philadelphia 1995(1), 2011(2).
  • Colvin, S., A Brief History of Ancient Greek. Malden – Oxford – Chichester 2014.
  • Erhart, A., Indoevropské jazyky. Praha 1982.
  • Pultrová, L., „Laryngální teorie a vývoj laryngál v latině a řečtině“, Auriga 49, 2007, 19-34.
  • Rix, H., Historische Grammatik des Griechischen. Darmstadt 1976(1), 1992(2).

(Cf. také literaturu k řeckým dialektům.)

Řecké dialekty

  • Klasifikace řeckých dialektů (antická klasifikace a novodobé třídění, izoglosy, charakteristika východořeckých a západořeckých dialektů).
  • Mykénština (vznik nářečních diferenciací, vztah mykénštiny k dialektům 1. tisíciletí, jazyková charakteristika mykénštiny, lineární písmo B).
  • Arkado-kyperské dialekty (vznik, vývoj a rozšíření arkado-kyperské nářeční skupiny, jazyková charakterstika arkadštiny a kyperštiny, prameny, klasické kyperské písmo).
  • Epický jazyk: Homér a pohomérská epika (vznik a charakteristika homérského jazyka včetně syntaxe, míšení časových rovin, míšení nářečních prvků, Hésiodos, filozofická poezie, alexandrijská epika, žánrové jazyky).
  • Literární dialekty: charakteristika a vývoj jazyka iónské prózy na pozadí neliterární iónštiny.
  • Literární dialekty: charakteristika a vývoj jazyka lesbické lyriky na pozadí aiolských dialektů.
  • Literární dialekty: charakteristika a vývoj jazyka literární dórštiny na pozadí dórských dialektů.

Literatura:

  • Bartoněk, A., Dialekty klasické řečtiny. Brno 2009 (kap. XV).
  • Bartoněk, A., Písmo a jazyk mykénské řečtiny (1400-1200 př. Kr.). Brno 2007.
  • Colvin, S., A historical Greek reader: Mycenaean to the Koiné. Oxford: Oxford University Press 2007.
  • Miller, G., Ancient Greek Dialects and Early Authors. Introduction to the Dialect Mixture in Homer, with Notes on Lyric and Herodotus. Boston – Berlin 2014.
  • Palmer, L. R., The Greek Language. Boston – London 1980, 1996(2).
  • Schmitt, R., Einführung in die griechischen Dialekte. Darmstadt 1977.

Řecká antická literatura a náboženství

I. skupina (žánrové okruhy)

Otázky jsou koncipovány jako syntetizující, nezaměřené primárně na faktografii (byť závažné neznalosti v tomto směru mohou vést k negativnímu hodnocení zkoušky). Student má prokázat hluboký vhled do řeckého literárního a kulturního života, v němž jsou literatura, mytologie i náboženský život úzce provázány, a má být s to sledovat jeho podstatné proměny v průběhu staletí stejně jako vliv na pozdější tradici.

  • Proměny řeckého eposu (homérské eposy – Hésiodovy eposy – helénistický epos – Nonnova Dionýsiaka; vznik žánru, orální tradice a literární fixování; epický kyklos; Hésiodův inovativní přístup; rozdíl mezi poetikou Homérovou a Hésiodovou; proměna žánru za helénismu; řecká inspirace v římské epice).
  • Proměny řecké historiografie (vznik historiografie v Iónii spolu se zrodem filosofie a geografie, vztah mýtu a iónské historié; Hérodotovy a Thúkydidovy Dějiny – srovnání odlišné strategie autorů; pragmatické a „tragické“ dějepisectví; Eusebiovy Církevní dějiny; různé subžánry dějepisectví: historická biografie; kroniky ad.; vazby mezi historiografií – rétorikou – románem).
  • Vznik a vývoj řecké lyriky (hymnická tradice; vstup individua do literatury; řecká elegická a jambická tradice, monodická a sborová lyrika; vznik nových lyrických forem za helénismu; působení na literaturu římskou; bukolika).
  • Divadelní žánry (původ tragédie a komedie; „divadlo-obřad“ a „divadlo-zábava“; satyrské drama; proměny mýtických syžetů v tragédii; politický charakter staré komedie, proměny střední a nové komedie, vliv na římskou literaturu).
  • Řečnictví a rétorika jako praktická i teoretická disciplína (vliv na tragédii, historiografii, filosofii, román a další žánry; spor o povahu řečnictví: sofistika – Platón – Aristotelés; kánon attických řečníků; řečnické školy a jejich role v antickém světě).
  • Podoby řeckého filosofického a vědeckého diskurzu (žánry řecké filosofické tradice; veršová i prozaická forma u presokratiků; forma platónského dialogu a její dramatický charakter; aristotelské pojednání; vědecké pojednání a alexandrijská tradice; lékařské, matematické, gramatické aj. spisy; naučné spisy).
  • Vznik románové formy ve vztahu k dalším žánrům dosavadní řecké literatury; utopická a cestopisná díla; komparace řeckého dobrodružného (erotického) románu s římským románem satirickým; autoři druhé sofistiky.
  • Žánry novozákonního kánonu (evangelium; Skutky apoštolů; epistolografie; apokalyptika: návaznost na dosavadní tradici, zasazení do dobových duchovních proudů).
  • Střet pohanství a křesťanství v pozdní antice (křesťanská apologetika; exegetická literatura; gnóze pohanská i křesťanská; Plótínos – Klémens Alexandrijský – Órigenés – Proklos; řečtí církevní Otcové).

II. skupina (velké postavy řecké literatury a kultury)

Podobně jako u první tematické skupiny je i zde úkolem studenta představit jednotlivé určující figury řecké literatury a kultury nikoli v podrobném faktografickém přehledu, nýbrž postihnout význam a přínos jednotlivých autorů i jejich děl, charakterizovat jejich místo v dosavadní tradici i jejich další působení.)

  • Homér
  • Hésiodos
  • Aischylos – Sofoklés – Euripidés.
  • Aristofanés – Menandros
  • Hérodotos a Thúkydidés
  • Platón a platónská tradice (zejména novoplatonismus)
  • Aristotelés a tradice helénistických filosofických škol

Povinná literatura:

  • Canfora, Dějiny řecké literatury, Praha 2001.
  • Dobiáš, Dějepisectví starověké, Praha 1948 (kapitoly vztahující se k řecké historiografii).
  • Stehlíková, Řecké divadlo klasické doby, Praha 1991.
  • Kraus, Rétorika v evropské kultuře, Praha 1998 (kapitoly vztahující se k řeckému řečnictví).
  • Ricken, Antická filosofie, Olomouc 2002.
  • Hussey, Presokratici, Praha 1997.
  • Dodds, Pohané a křesťané ve věku úzkosti, Praha 1997.
  • Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha 1993.

Doporučená literatura:

  • The Cambridge History of Classical Literature. I. Greek Literature, Cambridge 1982.
  • Stehlíková, Antické divadlo, Praha 2005.
  • Burkert, Řecké náboženství archaické a klasické doby, Praha 2012.
  • Dostálová – Hošek, Antická mystéria, Praha 1977.
  • Graeser, Řecká filosofie klasického období, Praha 2000.
  • von Ivánka, Plato christianus, Praha 2003.
  • Festugière, Epikúros a jeho bohové, Praha 1996.
  • Long, Hellénistická filosofie, Praha 2003.
  • Pokorný, Řecké dědictví v Orientu, Praha 1993.
  • Rudolph, Gnóze: podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky, Praha 2010.
  • Drobner, Patrologie: úvod do studia starokřesťanské literatury, Praha 2011.
  • Price, Religions of the Ancient Greeks, Cambridge: Cambridge University Press, 1999.
  • Conte, Dějiny římské literatury, Praha 2008.

Řecké dějiny

  • Mínojská Kréta a mykénské Řecko – civilizace doby bronzové v egejské oblasti (chronologie doby bronzové, charakter společnosti na základě archeologických a písemných pramenů, vztahy k sousedním oblastem).
  • Temná staletí řeckých dějin a počátek archaické doby – tzv. homérská společnost (homérské eposy jako pramen historického poznání, rozmístění řeckých dialektů, hmotná kultura, Hésiodos).
  • Vznik a vývoj řeckých poleis v archaické době (předpoklady vzniku, vnitřní vývoj od vlády aristokracie k politické participaci neurozených občanů, raná řecká tyrannis).
  • Velká řecká kolonizace (příčiny, hlavní směry a ohniska, chronologie, vztah k místnímu obyvatelstvu, organizace kolonizační akce, úloha Delf).
  • Vnitřní vývoj Athén v archaické a klasické době (aristokratické Athény, Solón, Peisistratovci, Kleisthenés, athénská demokracie – její vznik, instituce a principy).
  • Sparta v archaické a klasické době (jednotlivé skupiny spartského obyvatelstva, politické instituce, zahraniční politika).
  • Mateřské Řecko v klasickém období (řecko-perské války, athénský námořní spolek a peloponnéský spolek v 5. století, peloponnéská válka, hegemonie 4. století, vzestup Makedonie za Filipa II.).
  • Ostatní části řeckého světa v klasickém období (řecké státy na Sicílii a v jižní Itálii, zvl. Syrákúsy, bosporské království).
  • Alexandr Makedonský a vznik helénistického světa (příčiny a průběh tažení proti Persii, důsledky porážky perské říše, helénizace, boj o Alexandrovo dědictví a vznik helénistických států).
  • Vnitřní poměry a vzájemné vztahy helénistických států ve 3. st. př. Kr. (charakteristika prolemaiovské, seleukovské a antigonovské říše, menší helénistické státy, postavení poleis, zahraniční politika).
  • Ovládnutí helénistických států Římem (předpoklady římského úspěchu – diplomacie a vojenské akce, využívání rozporů v helénistickém světě, přehled hlavních politických a vojenských událostí).
  • Východní část římského impéria v době principátu a dominátu (specifika vývoje východní části říše, rozdělení říše a vznik Byzance).
  • Hospodářské a sociální poměry v řeckém světě (základní výrobní odvětví – zemědělství, řemesla, obchod, sociální rozvrstvení společnosti, otroctví).
  • Antické prameny k řeckým dějinám (historiografie a další literární texty, archeologické prameny, nápisy, papyry, mince aj., příslušné pomocné disciplíny).

Povinná literatura k řeckým dějinám:

  • J. Pečírka a kol., Dějiny pravěku a starověku I–II. Praha 1989 (3. vyd.).
  • J. Burian – P. Oliva, Civilizace starověkého Středomoří. Praha 1984.
  • Antika v dokumentech I, red. J.Nováková a J.Pečírka. Praha 1959.
  • Antika v dokumentech II, red. J. Nováková a J. Pečírka. Praha 1961 (příslušné ukázky).
  • A. Bartoněk, Zlaté Mykény. Praha 1983.
  • P. Oliva, Zrození evropské civilizace. Praha 1995 a další vydání.
  • P. Oliva, Kolébka demokracie. Dějiny a kultura klasického Řecka. Praha 2000.
  • J. Bleicken, Athénská demokracie. Praha 2002.
  • P. Cartledge, Alexandr Veliký. Praha 2007.
  • P. Oliva, Svět helénismu. Praha 2001.
  • J.-P. Vernant, Řecký člověk a jeho svět. Praha 2005.

Další doporučená literatura k řeckým dějinám:

  • J. Dobiáš, Dějepisectví starověké, Praha 1948.
  • L. Canfora, Dějiny řecké literatury. Praha 2001.
  • P. Oliva, Solón. Praha 1971.
  • P. Oliva, Démosthenés. Praha 2007.
  • A. Bartoněk, Odysseové na mořích historie. Praha 1976.
  • É. Mireaux, Život v homérské době. Praha 1980.
  • J. Bouzek – I. Ondřejová, Periklovo Řecko. Praha 1989.
  • T. Holland, Perský oheň. První světová velmoc a boj o západ. Praha 2007.
  • V. Vavřínek, Alexandr Veliký, Praha 1967.
  • P. Pokorný, Řecké dědictví v Orientu. Helénismus v Egyptě a Sýrii. Praha 1993.
  • A. Świderková, Tvář helénistického světa. Praha 1983.
  • P. Oliva, Řecko mezi Makedonií a Římem. Praha 1995.
  • R. Hošek, Země bohů a lidí. Pohledy do řeckého dávnověku. Praha 1972.
  • P. Schäfer, Dějiny Židů v antice. Praha 2003.
  • W. Schuller, Einführung in die Geschichte des Altertums. Stuttgart 1994.
  • H. Bengtson, Einführung in die Alte Geschichte, München 1979.
  • The Cambridge Ancient History, 3. vyd., Cambridge 1970.
  • J. Boardman – J. Griffin – O. Murray (eds.), The Oxford History of Greece and the Hellenistic World. Oxford 1991.
  • W. Schuller, Griechische Geschichte. München 1991.
  • H.-J. Gehrke, Geschichte des Hellenismus. München 1990.
  • O. Murray, Early Greece. Glasgow 1980.
  • J.K. Davies, Democracy and Classical Greece. Glasgow 1978.
  • F.W. Walbank, The Hellenistic World. Glasgow 1981.
Úvod > Studium > Navazující magisterské studium > SZZK – Starořecký jazyk a literatura