Starořecká literatura

Student prokáže dobrou znalost řecké antické literatury v její žánrové šíři, a to od jejího vzniku až do pozdní antiky, založenou na studiu primární i sekundární literatury, a to jak v originále, tak v překladu, stejně jako na solidním seznámení se s metodickou problematikou dané oblasti studia.

Otázky vycházejí z učiva probraného v povinných kursech. Seznam četby v originále i v překladu je uveden v rubrice studium.

  • Homér, homérská otázka (formulová teorie M. Parryho, charakter ústní tradice, poetika obou eposů); epický kyklos
  • Hésiodos a řecká lyrika (vstup individua do literatury; řecká elegická a jambická tradice; monodická a sborová lyrika)
  • Řecká tragédie (původ tragédie; „divadlo-obřad“ a jeho role v řecké polis, organizace divadelních představení; satyrské drama; mýtus a tragédie; srovnání Aischyla, Sofokla, Eurípida)
  • Řecká komedie: Epicharmos, Aristofanés a jeho nástupci (počátky komedie; „politický“ charakter staré komedie a její role v athénské obci; střední a nová komedie – Menandros)
  • Řecké dějepisectví od Hekataia po Diodóra Sicilského a Iosepha Flavia (iónská „historiā“ a iónská filozofie, vztah historie a geografie; Hérodotos, Thúkydidés; historická biografie; vztah dějepisectví, kronikářství a antikvarianismu)
  • Řečnictví a rétorika; počátky disciplíny, sofisté, Sókratés, reakce Platónova, Aristotelés; rétorika jako aktuální politická moc a literární žánr; kánon attických řečníků; Démosthenés vs. Ísokratés.
  • Filozofické školy; presokratici, sofistika, Sókratés, literární žánry řecké filosofie, specifičnost řeckého filozofického tázání; role výchovy a vzdělání
  • Platón a Aristotelés (vliv Sókratův, vzájemný vztah obou filosofů; otázka chronologie díla; Platónovy aktivity politické; Akademie vs. Lykeion; základní rysy Platónovy, resp. Aristotelovy ontologie a gnoseologie; filosofický dialog jako svébytný žánr řecké literatury)
  • Literatura doby helénistické (nová kulturní centra: Alexandrie, Pergamon; helénistická věda, vznik nových žánrů, počátky románu)
  • Hnutí druhé sofistiky, rozkvět řeckého románu dobrodružného, Plútarchos; synkretismus pozdní řecké a orientální kultury, nástup křesťanství
  • Struktura řeckého panteonu a specifika řecké mýtické tradice
  • Řečtí héróové: hérojská mytologie, charakteristika kultu
  • Rituály, svátky, mystéria; role náboženství v životě polis
  • Vznik novozákonního kánonu; gnóze pohanská i křesťanská, Plótínos a novoplatonismus, křesťanská apologetika, řečtí církevní Otcové

Povinná literatura:

  • Canfora, L., Dějiny řecké literatury, Praha 2001 (vybrané kapitoly).
  • Stehlíková, E., Řecké divadlo klasické doby, Praha 1991.
  • Kraus, J., Rétorika v evropské kultuře, Praha 1998 (kapitoly vztahující se k řeckému řečnictví).
  • Dobiáš, J., Dějepisectví starověké, Praha 1948 (kapitoly vztahující se k řecké historiografii).
  • Fischerová, S., Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice, in: Homér, Odysseia, přel. V. Šrámek, Praha 2012, s. 425-479.
  • Kerényi, K. Mytologie Řeků I–II, Praha 1996-1998.
  • Eliade, M., Dějiny náboženského myšlení I-II, Praha 1995-6 (vybrané pasáže věnované řeckému náboženství).
  • Ricken, F., Antická filosofie, Olomouc 2002.
  • Hussey, E., Presokratici, Praha 1997.

Další doporučená literatura:

  • Stehlíková, E., Antické divadlo, Praha 2005.
  • Pokorný, P., Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha 1993.
  • Price, S., Religions of the Ancient Greeks, Cambridge 1999.
  • Graeser, A., Řecká filosofie klasického období, Praha 2000.
  • Rist, J. M., Stoická filosofie, Praha 1998.
  • Slovník spisovatelů – Řecko, Praha 2005.