Starořečtina

Starořečtina je jazykem národa, který se usadil v egejské oblasti, odkud postupně pronikal na další břehy Středozemního a Černého moře. Po Alexandrově tažení se stala světovým jazykem tehdejší oikumeny a zůstala jím, vedle latiny, po řadu dalších staletí. Díky šťastným okolnostem se přes interval času, který nás od těchto dob dělí, zachovalo leccos z literární tvorby starých Řeků, včetně děl, která měla formující vliv na celé epochy a jejichž studium je živé i dnes.

Více informací

Latina

Latina, původně jazyk malého kmene ve střední Itálii a posléze obrovské římské říše, se počínaje karolinskou renesancí stala hlavním jazykem vzdělanosti, myšlení, náboženství i správy na území téměř celé Evropy. Tyto funkce si podržela po celý středověk i raný novověk až do 18. století, kdy ji zvolna nahradily jazyky nově se ustavujících národů. Znalost latiny je tak klíčem nejen k civilizaci starověkého Říma, ale i k evropské kulturní tradici.

Více informací

Novořečtina

Novořecký jazyk je přímým pokračovatelem klasické řečtiny, novozákonní a byzantské koiné; je oficiálním jazykem dvou členských zemí EU (Řecka a Kypru). Je také jazykem nositelů Nobelovy ceny za literaturu – Jiorgose Seferise a Odyssea Elytise, a světově uznávaných autorů, jako je Nikos Kazantzakis a Konstantinos Kavafis. Novořecký jazyk má nezanedbatelné množství mluvčích: téměř 11 milionů v Řecku a na Kypru, dalších cca 8 milionů tvoří řecká diaspora či Řekové činní v zahraničí.

Více informací