Bakalářská zkouška

Podmínky připuštění k bakalářské zkoušce (BZK)

Během studia musí student atestovat všechny povinné kurzy, které předepisuje studijní plán, včetně samostatné četby řeckých autorů, a získat stanovený minimální počet kreditů za přednášky a semináře povinně volitelné (viz článek 7 odst. 7 Studijního a zkušebního řádu UK).

Obhajoba bakalářské práce

Obhajoba bakalářské práce – Student předkládá písemnou bakalářskou práci v rozsahu cca 40 normostran z jednoho zvoleného oboru, v níž prokáže dobrou orientaci v odborné literatuře a schopnost aplikovat teoretické poznatky na téma dle vlastního výběru (v oblasti lingvistické, literárněvědné, historické, kulturněhistorické).

Pravidla pro zadávání, odevzdávání, obhajování a zveřejňování závěrečných prací se řídí opatřením děkana č. 18/2016, které nahrazuje opatření č. 10/2014.

Termín odevzdávání práce je nejpozději jeden měsíc před začátkem období, kdy se dle harmonogramu ak. roku konají SZK.

Student může absolvovat obhajobu v jiném zkouškovém období než zbývající části SZK.

Tématické okruhy BZK

    1. Řecký jazyk (písemná a ústní část)
    2. Antická kultura (ústní): literatura, historie, filozofie, náboženství, mytologie a umění

Řecký jazyk

Písemná část: překlad neznámého textu do češtiny (s pomocí slovníku) a zodpovězení otázek z normativní mluvnice (morfologie a syntax), vztahujících se většinou k textu, určování a tvoření slovesných tvarů, převody vět na jiné konstrukce, do jiných časů, z aktiva do pasiva apod., okrajově také stupnice řeckých sloves.

Ústní část: Teoretické otázky z řecké morfologie a syntaxe (např. relativní věty, obsahové věty, augment, reduplikace, participium, infinitiv, funkce jednotlivých pádů, funkce modů, časů) a gramatický i věcný komentář úseku předepsané četby (Plato, Symposion, Euripides, Medea).

      • Morfologie
        • Tvoření a používání augmentu
        • Tvoření a používání reduplikace
        • Popis slovesného systému v řečtině z hlediska morfologického
        • Popis jmenné flexe z hlediska morfologického
      • Řecká attická syntax pádová
        • Sémantické funkce a interpretace genitivu
        • Sémantické funkce a interpretace dativu
        • Sémantické funkce a interpretace akuzativu
      • Řecká attická syntax slovesná
        • Významy a interpretace jednotlivých časů (ind. préz., impf., aor., perf. a fut.)
        • Významy a interpretace jednotlivých modů (ind., konj., opt. a imper.)
        • Slovesná diateze a genera verbi (aktivum, medio-pasivum, pasivum)
        • Slovesný vid v řečtině a v češtině
      • Řecká attická syntax souvětná
        • Charakteristika obsahových propozic (propozice ve formě vedlejších vět s hoti a hós, ve formě tzv. nepřímých otázek, infinitivních a participiálních konstrukcí)
        • Charakteristika infinitivních a participiálních konstrukcí (kromě obsahových propozic)
        • Charakteristika a srovnání vedlejších vět účelových, obavných a snahových
        • Charakteristika a srovnání vedlejších vět účelových a účinkových
        • Charakteristika vět příčinných a vyjadřování příčiny v řečtině
        • Charakteristika vět podmínkových a vyjadřování podmínky v řečtině
        • Vyjadřování přípustky v řečtině
        • Charakteristika vět časových
        • Charakteristika vět vztažných

Literatura:

      • Niederle, Mluvnice řeckého jazyka, Praha 1974 (nebo pozdější vydání).
      • Muchnová, Syntax klasické řečtiny, Praha 2004.
      • Rijksbaron, Syntax and Semantics of the Verb in Classical Greek, Amsterdam: Gieben, 2002.
      • Smyth, Greek Grammar, přehlédl G. M. Messing, Cambridge: Harvard University Press, 1976 (nebo jiné vydání) – vybrané pasáže.
      • Menge, Repetitorium der griechiechen Syntax, München 1961; Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1999.
      • Fürst, Cvičebnice jazyka řeckého, Praha 1939.
      • Poznámky z přednesené látky.

Antická kultura

Je vyžadována znalost řecké literatury v překladech (podle seznamu četby v rubrice studium – všechny četby spadající pod bakalářské studium) jakož i prostudování povinné literatury k řecké antické kultuře (viz seznamy uvedené níže). Otázky vycházejí z učiva probraného v povinných kurzech a objímají svým záběrem široké pole antické kultury. Jedna otázka je zaměřena na řeckou literaturu, filozofii, mytologii a náboženství, druhá na řecké dějiny. Seznam další doporučené literatury není obligatorní, slouží k podrobnějšímu uvedení do daných témat.

      • Řecká literatura, filozofie, mytologie a náboženství
        • Homér, homérská otázka (formulová teorie M. Parryho, charakter ústní tradice, poetika obou eposů); epický kyklos
        • Hésiodos a řecká lyrika (vstup individua do literatury; řecká elegická a jambická tradice; monodická a sborová lyrika)
        • Řecká tragédie (původ tragédie; „divadlo-obřad“ a jeho role v řecké polis, organizace divadelních představení; satyrské drama; mýtus a tragédie; srovnání Aischyla, Sofokla, Eurípida)
        • Řecká komedie: Epicharmos, Aristofanés a jeho nástupci (počátky komedie; „politický“ charakter staré komedie a její role v athénské obci; střední a nová komedie – Menandros)
        • Řecké dějepisectví od Hekataia po Diodóra Sicilského a Iosepha Flavia (iónská „historiā“ a iónská filozofie, vztah historie a geografie; Hérodotos, Thúkydidés; historická biografie; vztah dějepisectví, kronikářství a antikvarianismu)
        • Řečnictví a rétorika; počátky disciplíny, sofisté, Sókratés, reakce Platónova, Aristotelés; rétorika jako aktuální politická moc a literární žánr; kánon attických řečníků; Démosthenés vs. Ísokratés.
        • Filozofické školy; presokratici, sofistika, Sókratés, literární žánry řecké filosofie, specifičnost řeckého filozofického tázání; role výchovy a vzdělání
        • Platón a Aristotelés (vliv Sókratův, vzájemný vztah obou filosofů; otázka chronologie díla; Platónovy aktivity politické; Akademie vs. Lykeion; základní rysy Platónovy, resp. Aristotelovy ontologie a gnoseologie; filosofický dialog jako svébytný žánr řecké literatury)
        • Literatura doby helénistické (nová kulturní centra: Alexandrie, Pergamon; helénistická věda, vznik nových žánrů, počátky románu)
        • Hnutí druhé sofistiky, rozkvět řeckého románu dobrodružného, Plútarchos; synkretismus pozdní řecké a orientální kultury, nástup křesťanství
        • Struktura řeckého panteonu a specifika řecké mýtické tradice
        • Řečtí héróové: hérojská mytologie, charakteristika kultu
        • Rituály, svátky, mystéria; role náboženství v životě polis
        • Vznik novozákonního kánonu; gnóze pohanská i křesťanská, Plótínos a novoplatonismus, křesťanská apologetika, řečtí církevní Otcové
      • Řecké dějiny
        • Doba bronzová – zvl. mínojská a mykénská civilizace
        • Temná staletí řeckých dějin a počátek archaické doby – obraz řecké společnosti v homérských básních a u Hésioda
        • Archaické období – zvl. vznik polis a její vnitřní vývoj (krize vlády aristokracie, tyrannis), velká řecká kolonizace
        • Athény v archaické době – zvl. politické uspořádání aristokratických Athén, Solónovy reformy, Peisistratovci, Kleisthenovy reformy
        • Sparta v archaické době – zvl. politické uspořádání, skupiny obyvatelstva, zahraniční politika, výchova
        • Řecko-perské války a jejich důsledky, jejich obraz v Hérodotově díle
        • Athénská demokracie a délský námořní spolek – zvl. charakteristika demokratických institucí a principů, podmíněnost demokracie námořní mocí, kultura demokratických Athén
        • Peloponnéská válka a její důsledky, její obraz v Thúkýdidově díle
        • Vývoj řeckého světa ve 4. století př. Kr. – zvl. spartská a thébská hegemonie, 2. athénský námořní spolek, nástup Makedonie v době Filipa II.
        • Přehled vývoje řeckých států na Sicílii a v jižní Itálii od počátků po římskou nadvládu – zvl. dějiny Syrákús
        • Tažení Alexandra Velikého a jeho důsledky
        • Helénistický svět ve 3. až 1. století př. Kr. – zvl. charakteristika velkých helénistických říší, menší státní útvary (království, spolky, poleis), zahraniční politika, helénizace, kultura helénistické doby
        • Východní část římského impéria v období principátu
        • Východní část římského impéria v období dominátu

Povinná literatura k řecké literatuře, filozofii, mytologii a náboženství:

        • Tronskij, Dějiny antické literatury I (Řecká literatura), Praha 1955.
        • Kerényi, Mytologie Řeků I–II, Praha 1996-1998.
        • Eliade, Dějiny náboženského myšlení I-II, Praha 1995-6 (vybrané pasáže věnované řeckému náboženství).
        • Ricken, Antická filosofie, Olomouc 2002.
        • Hussey, Presokratici, Praha 1997.
        • Dobiáš, Dějepisectví starověké, Praha 1948 (kapitoly vztahující se k řecké historiografii).
        • Stehlíková, Řecké divadlo klasické doby, Praha 1991.
        • Kraus, Rétorika v evropské kultuře, Praha 1998 (kapitoly vztahující se k řeckému řečnictví).

Další doporučená literatura k řecké literatuře, filozofii, mytologii a náboženství:

        • Stehlíková, Antické divadlo, Praha 2005.
        • Canfora, Dějiny řecké literatury, Praha 2001.
        • Price, Religions of the Ancient Greeks, Cambridge: Cambridge University Press, 1999.
        • Burkert, Greek Religion, přel. J. Raffan, Cambridge 1985; něm. originál Griechische Religion der archaischen und klassischen Epoche, Stuttgart 1977.
        • Hošek, Náboženství antického Řecka, Praha 2004.
        • Dodds, Pohané a křesťané ve věku úzkosti, Praha 1997.
        • Dostálová – Hošek, Antická mystéria, Praha 1977.
        • Graeser, Řecká filosofie klasického období, Praha 2000.
        • Festugière, Epikúros a jeho bohové, Praha 1996.
        • Rist, Stoická filosofie, Praha 1998.
        • Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Praha 1993.

Povinná literatura k řeckým dějinám:

        • Pečírka a kol., Dějiny pravěku a starověku, I–II, Praha 1989.
        • Burian – Oliva, Civilizace starověkého Středomoří, Praha 1983.
        • Oliva, Zrození evropské civilizace, Praha 1995.
        • Oliva, Kolébka demokracie. Dějiny a kultura klasického Řecka, Praha 2000.
        • Cartledge, Alexandr Veliký, Praha 2007.
        • Oliva, Svět helénismu, Praha 2001.
        • Nováková – Pečírka (red.), Antika v dokumentech, I: Řecko, Praha 1959.

Další doporučená literatura k řeckým dějinám:

      • Bartoněk, Zlaté Mykény, Praha 1983.
      • Léveque, Zrození Řecka. Od králů k městským státům, Praha 1995.
      • Bouzek – Ondřejová, Periklovo Řecko, Praha 1989.
      • Oliva, Řecko mezi Makedonií a Římem, Praha 1995.
      • Pokorný, Řecké dědictví v Orientu. Helénismus v Egyptě a Sýrii, Praha 1993.
      • Schäfer, Dějiny Židů v antice, Praha 2003.
      • Hošek, Země bohů a lidí. Pohledy do řeckého dávnověku, Praha 1972.
      • Bleicken, Athénská demokracie, Praha 2002.
      • Vernant (vyd.), Řecký člověk a jeho svět, Praha 2005.