Státní závěrečná zkouška

Podmínky připuštění k SSZK

Viz Studijní předpisy a řády a příslušná opatření děkana.

Zároveň s přihláškou k SZZK do SIS odevzdá student na sekretariát ÚŘLS seznam prostudované odborné literatury a přečtených děl římských autorů.

Obhajoba diplomové práce

Pravidla pro zadávání, odevzdávání, obhajování a zveřejňování závěrečných prací se řídí opatřením děkana č. 18/2016, které nahrazuje opatření č. 10/2014.

Termín odevzdávání práce je nejpozději jeden měsíc před začátkem období, kdy se dle harmonogramu ak. roku konají SZK.

Student může absolvovat obhajobu v jiném zkouškovém období než zbývající části SZK.

Tématické okruhy SSZK

  1. Latinský jazyk (písemná a ústní zkouška) – Znalost normativní mluvnice i stylistických prostředků se ověřuje prakticky, písemnou i ústní formou, na překladu neznámého textu (z latiny do češtiny i z češtiny do latiny) a na překladu i výkladu předepsané četby (viz); v teoretické části ústní zkoušky je ověřována znalost vývoje latinského jazyka od prehistorického období až po pozdní latinu. (Studijní literatura je uváděna v sylabech jednotlivých přednášek a seminářů.)
  2. Římská literatura – Student má prokázat dobrý přehled o vývoji a podobách římské literatury od počátků až do konce antiky a zároveň schopnost samostatně a v kontextu uvažovat o specifických rysech jednotlivých fenoménů (období, žánrů, autorů a děl). Předpokládá se také orientace v literární teorii, pomocných disciplínách (metrika, textová kritika) a recepci římské literatury, zejména v kontextu kultury druhého studovaného oboru (je-li tímto oborem Starořečtina, předpokládá se znalost literárních vztahů mezi řeckou a římskou kulturou).
    Základní rámec je dán Dějinami římské literatury G. B. Conteho, dalšími vhodnými příručkami jsou Slovník latinských autorů (ed. E. Kuťáková – A. Vidmanová) a Římská literatura J. Šubrta (specializovaná studijní literatura je uvedena v sylabech jednotlivých přednášek a seminářů).
  3. Římské dějiny a reálie – Student má prokázat spolehlivou znalost historického vývoje římské společnosti od jejích počátků až do konce starověku. Rovněž má prokázat schopnost samostatně uvažovat o specifických rysech římského dějinného vývoje, má být schopen charakterizovat jednotlivá období, pochopit historické události v jejich kontextu a posoudit politickou působnost a roli významných osobností. Základní rámec studijní přípravy je dán standardní vysokoškolskou učebnicí Dějiny pravěku a starověku, sv. II. (red. J. Pečírka); vhodnou příručkou je V. Marek, P. Oliva, P Charvát, Encyklopedie starověkých dějin. Další studijní literatura je uváděna vždy v sylabech jednotlivých přednášek a seminářů. Součástí státní zkoušky je i ověření znalostí z oblasti historických reálií, zvl. veřejných (např. státní instituce, kalendář a římské slavnosti, římské silnice).
    Konkrétní faktografické znalosti římských dějin a reálií nejsou sice vlastním obsahem SZZk, ale závažné neznalosti mohou vést k negativnímu hodnocení zkoušky.

Latinský jazyk

  • Latina v kontextu indoevropských jazyků.
  • Jazyková situace na území dnešní Itálie v 1. tisíciletí př. Kr.
  • Vývoj vokalického systému latiny (praindoevropský vokalický systém; ablaut a laryngální teorie; vokály a diftongy v archaické, klasické a pozdní latině).
  • Vývoj konsonantického systému latiny (praindoevropský konsonantický systém; změny v konsonantickém systému v archaické, klasické a pozdní latině).
  • Latinská jmenná flexe (historie flexe substantiv 1.–5. deklinace).
  • Latinská adjektiva (typy adjektiv a jejich tvoření; historie flexe adjektiv).
  • Latinská zájmena (klasifikace; charakteristika zájmenné flexe).
  • Srovnání praindoevropských a latinských slovesných kategorií.
  • Systém latinských slovesných časů.
  • Latinské neurčité slovesné tvary.
  • Šíření písma na území staré Itálie; vývoj latinské abecedy.
  • Nejstarší latinské nápisy (do r. 450).
  • Nejvýznamnější nápisné památky archaické doby (Elogia Scipionů, Senatus consultum de Bacchanalibus).
  • Charakteristika jazyka Plautových komedií.
  • Formování spisovného jazyka; charakteristika jazyka jednotlivých literárních žánrů.
  • Tzv. vulgární latina a její charakteristika.
  • Přechod k románským jazykům.

Latinská literatura

  • Co je to literatura a co je to římská literatura (vzdělání a literatura; literární publikum; „literárnost“ římské literatury; žánry). Řecká kultura jako vzor a inspirace. Filozofie a rétorika. Kultura, kulturnost, čtenáři a knihy. Latinitas, rusticitas, urbanitas.
  • Počátky římské literatury (předliterární slovesné útvary, jejich účast a podíl na vývojovém procesu; leges, fasti, annales, commentarii; pojetí carmen; saturnský verš)
  • Ciceronské období. Kulturní rozkvět. Postavení literárního tvůrce a vzdělance – otium/negotium. Rozvoj básnických i prozaických žánrů. Epika – didaktický epos, Lucretius. Preneoterikové a neoterikové. Cicero, Caesar, Nepos, Sallustius; Varro.
  • Augustovo období. Charakteristika období a jeho fází; ideologie a literatura; přední osobnosti literatury; vztah k řeckým vzorům – napodobování či inspirace; pestrost žánrů.
  • Literatura raného principátu. Nový sloh jako reakce na změnu poměrů a hledání nového výrazu. Řečnictví – praxe a teorie (Seneca St., Quintilianus, deklamace). Divadlo. Bajka. Román.
  • Proměna společnosti a proměna literatury v období pozdního císařství. Osudy pohanské a křesťanské literatury. Hlavní žánry. Literární činnost církevních otců (Tertullianus, Ambrosius, Augustinus, Hieronymus).
  • Řečnictví a dějepisectví archaického období; vztah k řecké kultuře; Cato Starší, literární dílo, Catonovy snahy o prosazení domácí kultury a „filhelénství“.
  • Filozofie v Římě a v římské literatuře, využití a inovace žánrových forem: Lucretius, Cicero, Seneca, Apuleius, Augustinus, Boëthius.
  • Divadlo v archaickém období – římská scéna a její divák; dramatické formy; od Plauta k Terentiovi; C. Statius; tragédie a její náměty; Livius Andronicus, Q. Ennius, Cn. Naevius, M. Pacuvius, L. Accius).
  • Satira – počátky satirického projevu u Ennia; Lucilius – možnosti satirického zobrazení, tematické okruhy jeho satir. Satira jako prostor pro osobní vyjádření.
  • Zakladatelské osobnosti římské epiky (Livius Andronicus a jeho Odusia, Gnaeus Naevius, Q. Ennius; mýtus, legenda, historie; kulturní vzory; proměna Říma, římské morální hodnoty; postavení básníka; saturnský verš a časoměrný hexametr).
  • M. Tullius Cicero – hledání morálních a ideologických principů politického programu pro záchranu republiky; soudní a politické řeči; rétorické spisy (diskuse o stylu); filozofický eklektismus; humanitas a vir bonus jako modely jednání, jejich význam pro rozvoj kultury; Ciceronova korespondence.
  • Konfrontace s vlastní tradicí a úcta k minulosti. M. Terentius Varro Reatinus – hlavní oblasti jeho bádání; Menippské satiry – kritika upadající morálky a počátek nového typy satirické literatury; prozimetrum; konfrontace s řeckou kulturou.
  • Historiografie na konci republiky: Cornelius Nepos; commentarii, historická monografie – C. Iulius Caesar, C. Sallustius Crispus; Caesarovy Zápisky – způsob a styl podání událostí; Corpus Caesarianum; Sallustiovo Bellum Catilinae a Bellum Iugurthinum.
  • Římská lyrika – neoterikové a předchůdci; revolta, nonkonformismus, neoterická „revoluce“, otium/negotium v pojetí nových básníků; „právo“ být básníkem; nové básnické formy, nugae a carmina docta; C. Valerius Catullus, Catullův lyrický hrdina.
  • Lucretius a Epikúros; racionalita a estetické působení; Lucretiovo básnické „zkoumání“ přírody, vztah k náboženství; autor a čtenář; jazyk a styl díla.
  • P. Vergilius Maro – básnické počátky a vztah k neoterické poezii; Theokritova idyla a Bucolica; Vergiliova pastýřská idyla jako průnik reálného a imaginárního světa; Georgica – naučný epos v římské literární tradici, ideologický základ a rámec Georgik; Aeneida jako „národní“ epos; Vergilius-klasik a další osudy jeho díla. Appendix Vergiliana.
  • Q. Horatius Flaccus – polemické Epódy, kritizující a hledající Satiry; klasická, Carmina a filozofující sbírka Listů. Horatiova poetika a topika (primus ego, aurea mediocritas, carpe diem atd.); občanská poezie, Horatius, Maecenas, Augustus; Ad Pisones – Horatius teoretik a kritik
  • Poezie elegických básníků; subjektivní milostná elegie, její svět a hodnoty; Cornelius Gallus; Albius Tibullus; Corpus Tibullianum; Sextus Propertius – milostná elegie), občanská poezie – aitia IV. knihy.
  • Publius Ovidius Naso – šíře tvorby a novátorství; Ovidiova raná tvorba: Heroides – setkání elegie s mýtem; vrcholné období: Metamorphoseon libri XV – carmen perpetuum; Fasti jako báseň a jako dokument; poslední období – vyhnanství: Tristia a Epistulae ex Ponto.
  • Historiografie: Titus Livius – Ab Urbe condita, poznání minulosti jako pochopení hodnot přítomnosti; Liviova historiografická metoda a styl; další vývoj historiografie: Pompeius Trogus, Velleius Paterculus, Valerius Maximus.
  • Římský román. Petronius, Satyricon – stav dochování, datování; řecký román, fabula milesia, a menippská satira; jazyk románu. Apuleius – řečník, filozof, prozaik. Metamorfózy – Asinus aureus – žánrové a obsahové zdroje. Význam hrdinovy curiositas. Pohádka o Amorovi a Psýché jako interpretační východisko.
  • L. Annaeus Seneca – filozof, politik, literát, dramatik. Otázky stoické etiky ve filozofických pojednáních a útěšných spisech. De clementia – svědomí a moc. Epistulae ad Lucilium – filozofie pro všední den. De beneficiis – vztahy mezi lidmi. Soubor tragédií. Praetexta Octavia. Menippská satira – Apocolocynthosis.
  • Římské básnictví tzv. stříbrného období: Lucanus a nový styl; Pharsalia – epos nebo dějiny? Lucanus a Vergilius. Flaviovská epika – Statius, Thebais a Achilleis; Silius Italicus, Punica – vlastenecký epos. Valerius Flaccus, Argonautica. Valeriova koncepce dějin a Vespasianova ideologie. Lyrika stříbrného období: Statius – Silvae (typy příležitostné a popisné poezie). Martialis – klasik satirického epigramu.
  • Prozaikové raného císařství. Plinius, Epistulae. Literární a úřední dopisy. Soubor listů jako kulturní zrcadlo doby. Tacitovo dílo – jeden z vrcholů římské historiografie. Suetonius a římská biografie: vzory, předchůdci. Nové pojetí literární biografie.
  • Filologie pozdní antiky: gramatikové – Nonius Marcellus; komentátoři významných autorů: Aelius Donatus, Servius. Macrobius, Saturnalia – obrana nebo poselství zanikající pohanské kultury?. Martianus Capella, De nuptiis Mercurii et Philologiae / Philologia – kulturní a historický význam.
  • Básnické žánry pozdní antiky. Tradice a inovace forem i obsahů: Ausonius – učitel a básník, Mosella, Bissula. Claudius Claudianus a Rutilius Namatianus – poslední básníci římského pohanského světa. Biblický epos, Prudentius – hymny; didaktická báseň Psychomachia.
  • Učenci a myslitelé konce antiky: Boëthius, De consolatione philosophiae; Cassiodorus, Institutiones; Isidorus ze Sevilly – Cassiodorův pokračovatel. Origines sive Etymologiae. Kulturní a historický význam těchto děl.

Římské dějiny a reálie

  • Raně historické osídlení Itálie, kulturní vlivy egejské oblasti.
  • Etruskové: charakter jejich kultury, města, hospodářství a konkurence s Řeky.
  • Doba královská v Římě: společnost a její struktura, vliv Etrusků.
  • Vztah patriciů a plebejů v rané římské republice: snaha plebejů o vyrovnání, konsolidace republikánských institucí, nobilita.
  • Instituce římské republiky: lidová shromáždění, senát, magistratury.
  • Expanze Říma: kontrola Itálie a války s Kartágem.
  • Společenské změny v Římě a pokusy o jejich řešení: vznik velkostatků, rozšíření otroctví, úpadek drobného rolnictva; reformy bratrů Gracchů.
  • Krize římské republiky, její aspekty: polarizace a individualizace vnitřní politiky, omezení funkčnosti institucí; změny v římské armádě; otázka spojenců a otrocká hnutí.
  • Přechod od republiky k principátu: triumviráty, Caesar.
  • Augustův principát: reformy, společenská atmosféra, ideologie a kultura; podstata císařské moci.
  • Vláda flaviovské dynastie.
  • 2. století n.l., vrcholné období římské říše: administrativa, správa provincií, stav římských měst; Pax Romana.
  • Krize 3. století n.l. a vznik dominátu.
  • Římská tetrarchie: Diocletianus a Konstantin Veliký.
  • Římský stát a křesťanství: pronásledování a apologie, podmínky existence křesťanských obcí; Theodosius I.
  • Římské soukromé reálie: obytné domy, stravování, zaměstnání, denní život.
  • Římský kalendář, státní slavnosti (Ludi); triumf.
  • Správa říše, provincie, obrana říše; římské silnice.